Hlízovitá a v březnu až dubnu kvetoucí trvalka vyniká pyskatými květy s dlouhou ostruhou. Zajímavé jsou i její šedozelené listy a obsah jedovatých alkaloidů v hlízách, které se dříve využívaly v lidovém léčitelství.
Pieris japonský je nízký, ale rozložitý stálezelený keř, jehož český název hořčík se téměř nepoužívá. Někdy se rostlina označuje také jako konvalinkový keř a své latinské jméno sdílí i se známým běláskem.
Tato méně známá cibulovina kvetoucí ještě před olistěním stromů se kupodivu nejmenuje podle ruského básníka A. S. Puškina, ale podle méně slavného, i když rovněž ruského sběratele rostlin a chemika.
Květy plicníku mění během kvetení barvu z růžové na fialovou a modrou. Okrasný zůstává ale i po odkvětu díky stálezeleným listům se stříbřitými skvrnami.
Kulovité květenství prvosenky zoubkaté na pevném stonku připomíná paličku na buben. S ostatními rostlinami se dobře kombinuje nejen kvůli vyššímu vzrůstu, ale i množství vyšlechtěných barev.
Magnólie neboli šácholan hvězdokvětý rozkvétá na přelomu března a dubna, kdy na stále ještě holých letorostech vytváří květy, které mají tvar hvězdy a velice intenzivně voní. Aby dřevina dostatečně vynikla, vysazuje se jako solitéra.
Kamélie se často označují jako čínské růže, které sice nevoní, ale zase nemají trny. Nezřídka však bývají přirovnávány i k rozmazleným kráskám. Péče o ně je totiž náročná, ale stojí za to. V březnu rozkvétá kamélie japonská.
