S nastalými změnami klimatu, které se projevují zvláště déle trvajícím suchem a častějšími povodněmi, je skloňované i udržitelné hospodaření. Právě díky němu je totiž možné uvedené výkyvy přirozeně mírnit. Jednou z možností je třeba retenční systém, jehož cílem je zpomalení odtoku dešťové vody z intenzivních bouřek a přívalových dešťů. Retenční nádrže tak například v krajině nahrazují klasické protipovodňové.
K čemu slouží dešťová zahrada
Tento systém je ale možné aplikovat i na zahradu. Do vytvořené terénní prohlubně se svádí a shromažďuje dešťová voda odtékající ze střechy domu, dvorku nebo okolí. Voda se v ní přirozeně vsakuje do podloží a neodtéká ze zahrady. Dobře navržená dešťová zahrada (označovaná i jako bioklimatická) tudíž zpomaluje odtok vody a zvyšuje její šance na zásak v daném místě.
V prohlubni je vysazeno společenstvo rostlin, které vydrží i několikadenní podmáčení a zároveň zvládne i déle trvající sucho. Kořeny vybraných druhů přefiltrují dešťovou vodu a pomohou ji udržet v místě. Dešťové záhony by měly umožnit odtok dešťové vody do 48 hodin, komárů proto není třeba se bát. Osázená prohlubeň může být navíc nejen funkčním, ale i estetickým prvkem stávající zahrady, který nahradí květinový záhon, a navíc řeší vlastní zavlažování.
Unikátní ekosystém dešťových zahrad vytváří podmínky pro život mnoha drobných živočichů.
Foto: Shutterstock
Proč vytvářet dešťovou zahradu
Zadržení dešťové vody a její následný výpar přispívá ke zvýšení retenční schopnosti zahrady a zlepšení místního mikroklimatu. Konkrétně se snižuje teplota vzduchu až o 2 °C, klesá prašnost, výskyt alergenů ve vzduchu i riziko povodní a zároveň se zvyšuje vzdušná vlhkost a zásoba podzemní vody. V daném místě se rovněž vytvářejí podmínky příznivé pro život různých živočichů, včetně ptáků a motýlů.
Ideální místo pro dešťovou zahradu
Dešťovou zahradu je ideální umístit tak, aby zachytávala vodu ze střechy rodinného domu, balkonu apod. Současně je ale nutný určitý odstup od domu, aby voda nezatékala do základů obytné stavby (4 m a více). Důležité je znát i výšku hladiny podzemní vody. Dešťové zahrady je totiž možné zakládat, jen když je spodní voda více než 1 metr pod úrovní terénu.
Plocha osázené dešťové prohlubně se odvíjí od ploch, z nichž bude voda sváděna, od svažitosti pozemku a typu půdy. Ten ovlivní rychlost vsakování (na jílu bude muset být dešťový záhon větší, na písku menší). Hloubka dešťové zahrady je 30 až 40 cm.
Čím dešťovou zahradu osázet
Pro dešťovou zahradu je nejlepší osluněné místo a její vzhled by měl vycházet z konceptu celé zahrady. Výběr rostlin záleží na podmínkách daného místa, ideální jsou zvláště trvalky, trávy a keře. Podmínkou pro zvolené druhy je odolnost vůči dočasnému zamokření a v době sucha i vůči nedostatku vláhy.
Čerstvá výsadba bude vyžadovat občasnou údržbu, po zapojení porostu se ale rostliny stanou víceméně soběstačné.
Vlastní realizace dešťové zahrady
Při tvorbě dešťové zahrady je třeba nejprve stanovit její velikost, tvar a umístění. Ke zjištění nejvhodnějšího místa stačí zkušebně vykopat jámu a nalít do ní vodu. Pokud voda neodteče do druhého dne, hledejte jiné místo. Příliš jílovité podloží vzniku dešťových zahrad nepřeje a je nutné jej oddrenážovat.
Dno dešťového záhonu musí být vždy v rovině. V průřezu na propustné horninové podloží navazuje písčitohlinitá zemina nebo štěrková drenáž a na ni pak půda určená k výsadbě a obohacená o humus. Přítok dešťové vody může být nadzemní i podzemní, jeho vyústění je každopádně nutné zpevnit kameny, aby nedocházelo k vyplavování půdy z přilehlé plochy. Protilehlou stranu záhonu je zase potřeba zabezpečit bariérou nebo malou hrází, která udrží vodu na místě určeném ke vsakování. Nezbytný je i odtok přemíry vody do dalšího zařízení.
