Hyacint

Původ

Dnešní zahradní hyacinty jsou převážně kříženci. Jejich předek, hyacint východní (Hyacinthus orientalis) z čeledi liliovitých (Liliaceae), roste na skalnatých svazích ve Středomoří a v Orientu. V Turecku, Sýrii a Libanonu rostou hyacinty v nadmořské výšce až 2000 metrů.

Hyacinty mají dlouhou tradici jako okrasné rostliny. Za jméno vděčí Hyakinthovi, který podle řecké mytologie svou krásou okouzloval lidi i bohy. Totéž se podařilo hyacintu, když na konci 17. století „přistál“ na holandském pobřeží a okouzlil evropské zahradníky.

Dnes jsou hyacinty běžně k vidění v obchodech i v zahradách. Jejich barevnou škálu rozšířilo mnoho nových odrůd – kvetou v modré, fialové, růžové a bílé i v neobvyklých barvách, jako je meruňková, světle žlutá, zlatavě žlutá a fialová.

Růst

Hyacint může dosáhnout výšky 15 až 30 cm. Z růžice listů vyrůstá silný stonek, který nese květenství. Stejně jako ostatní cibuloviny mají krátkou vegetační dobu. Už v únoru se objevují listy kolem květenství a v červenci je vegetační cyklus u konce.

Olistění

Listy vyrůstají rovnou z cibule, jsou mírně dužnaté a mírně masité, úzké, dlouhé 20 až 30 centimetrů a lesklé. Mohou, stejně jako květy, být poměrně těžké, proto při pěstování v nádobě dbejte na stabilitu.

Květy

Květní stonek vyrůstá současně s listovou růžicí. Je vysoký 20 až 30 centimetrů a na konci nese hustý hrozen zvonkovitých květů. Objevují se od dubna do května a vydávají intenzivní sladkou vůni.  Pokud jde o barvu, díky mnoha hybridům je výběr víc než široký: květy mohou mít různé odstíny bílé, růžové, červené, oranžové, modré nebo fialové. Existují také pestrobarevné a plné kvetoucí odrůdy.

Umístění

Hyacinty mají rády slunečné a teplé místo. Na chráněném stanovišti je můžete pěstovat na záhoně, daří se jim i v květináči nebo truhlíku.

Půda

Pro hyacinty je ideální dobře odvodněná a vzdušná minerální půda. Prospívají však i v substrátu bohatším na humus a na živiny, neměl by však být příliš vlhký.

Výsadba

Cibulky hyacintů se vysazují do hloubky asi 10 centimetrů. Vzdálenost mezi rostlinami by měla být aspoň 15 cm. Nejlepší doba pro výsadbu: druhá polovina října a listopad. V těžkých půdách nasypejte pod cibulí aspoň 5 centimetrů písku jako drenáž. Místo výsadby si na podzim označte.

Péče

V období růstu potřebují hyacinty hodně vody a živin, proto nezapomeňte za sucha zavlažovat. Po silném dešti se těžká květenství někdy ohýbají; pomůže opora. Odkvetlá květenství odřízněte dřív, než se začnou tvořit semena.

Existují dva způsoby pěstování. V příznivých lokalitách s propustnou, v létě vysychající zemi (například na skalce) můžete nechat hyacinty několik let v půdě. V zimě je zakryjte chvojím nebo listy a nezapomeňte zimní kryt na jaře včas sejmout, protože hyacinty brzy raší. Pokvetou tak každý rok, ale květenství se časem zmenšují. Tomu lze předejít tím, že (druhý způsob pěstování) cibule, hned jak listy uschnou, vyjměte z půdy, očistíte je od země a až do podzimu je uskladníte v suché, chladné a tmavé místnosti.

Použití

Hyacinty lze kombinovat s jarními trvalkami, jako jsou bergénie, iberka nebo plicník. Také společnost dalších jarních květin, jako jsou pomněnky, sedmikrásky nebo macešky, jim sluší. Dobře vypadají blízko jarních dřevin, jako je zlatice (Forsythia), muchovník (Amelanchier) nebo okrasné třešně (Prunus). Hyacinty nejlépe vyniknou ve skupinách; zdobí jarní záhony i nádoby. Sesazením různých hybridů můžete vytvořit zajímavé kombinace.

Hyacinty se také hodí k rychlení. Z cibule lze v zimě poměrně snadno vypěstovat kvetoucí rostlinu a zpříjemnit si tak Vánoce.  Rychlené cibule se pěstují na speciálních vázách s rozšířeným hrdlem, které „drží“ cibuli. Cibule pro rychlení by měly mít obvod aspoň 18 centimetrů.

Řezané hyacinty mohou být základem vonných jarních kytic.

Odrůdy

Podle svého vkusu se můžete rozhodnout pro červeně kvetoucí ’Amsterdam’, meruňkovou ’Gipsy Queen’ nebo jasně žlutou ’Yellow Hammer’. Oblíbená je i modrá ’Blue Jacket’ nebo bílá ’Carnegie’. Některé odrůdy voní tak intenzivně, že jediný hyacint stačí prosytit místnost sladkou vůní: například ’Blue Star’ a ’Delft Blue’.

Zvláštností jsou hyacinty Multiflora, jimž z každé cibule roste přibližně pět až sedm květenství, takže rostlina vypadá jako hustá kytice. Kvetou velmi brzy a nejlépe se jim daří venku, v nádobách.

Množení

Nadzemní část rostliny po odkvětu odumírá. Po zatažení listů můžete cibule vyjmout z půdy, oddělit dceřiné cibulky a na podzim znovu vysadit. Zpočátku kvetou střídmě, ale po dvou nebo třech letech (po opětovném vyjmutí z půdy a zasazení) se vyrovnají rostlinám z koupených cibulek. Nezapomeňte každoročně odstraňovat odkvetlé květy; tvorba plodů rostlinám zbytečně odebírá energii.

Aby hyacinty tvořily dceřiné cibulky, potřebují dobré pěstební podmínky – zejména dostatek vody a živin v růstové fázi a sucho během léta. Proto před výsadbou půdu hluboko zryjte.

U botanických druhů je možný výsev, ale potrvá nejméně tři roky, než hyacinty poprvé vykvetou. Proto se výsev používá prakticky jen ve šlechtitelství.

Choroby a škůdci

Cibuloviny jsou ohroženy chorobami zejména na jaře při rašení. Proto je pravidelně kontrolujte. Jedním z nejčastějších houbových onemocnění je plíseň šedá (Botrytis), které se projevuje hnědými skvrnami na listech a stoncích. Dobrou prevencí je propustná půda. Cibuli také ohrožují hraboši, nadzemní část pak plži a mšice.