Lilie bělostná

Původ

Lilie bělostná (Lilium candidum) je jednou z mnoha příslušnic rozsáhlého rodu lilií (Lilium) z čeledi liliovitých (Liliaceae). Pochází z východního Středomoří a je jedním z nejznámějších a nejdéle pěstovaných druhů lilie.

Růst

Vytrvalá bylina. Z cibule o průměru až 9 cm vyrůstá růžice přízemních listů a z jejich středu pak květní stonek dosahující výšky až 1,5 metru.

Listy

Přibližně 20 centimetrů dlouhé, široce kopinaté zelené listy tvoří růžici a v zimě zcela nezatahují. Z jejich středu vyrůstá květní stonek.

Květy

Nejnápadnější částí lilie bělostné jsou čistě bílé, vonné květy, jichž na jednom stonku může být až dvacet. Okvětní lístky jsou dlouhé 6 až 15 cm a stáčejí se mírně ven. Uprostřed jsou dlouhé tyčinky a pestík. Pyl zanechává na látkách skvrny, které se obtížně odstraňují. Pokud se vám to stane, vyčistíte je izolepou.

Umístění

Lilie bělostná má ráda chráněná, slunečná místa, pokud možno stíněná před prudkým poledním sluncem.

Půda

Ideální je dobře odvodněná, písčito-hlinitá půda, v níž se v zimě nehromadí vlhkost. Vápnomilná lilie upřednostňuje půdu s alkalickým pH, ale toleruje i mírně kyselou půdu.

Výsadba

Na rozdíl od jiných lilií se lilie bělostná vysazuje už v srpnu. Cibule se vysazují ve vzdálenosti 30 až 50 centimetrů maximálně 5 cm hluboko do země, takže jejich špičky téměř vyčnívají ze země. Cibuli položte na drenážní vrstvu trochy štěrku nebo písku. Po výsadbě by místo mělo tvořit nízký kopeček, po němž bude stékat dešťová voda. Lilie bělostné lze pěstovat na záhoně i v nádobě.

Péče

Během vegetačního období nesmí půda vyschnout a také lilie pravidelně přihnojujte. Odkvetlé květy hned odstraňte. Na podzim místo, kde rostou cibule, zakryjte vrstvou kompostu. Lilie bělostné v nádobách potřebují dobrou drenáž a pravidelné zásobování vodou a živinami. Nejlepší je do substrátu před výsadbou zapracovat pomalu rozpustné hnojivo. Odrůdy s vysokým stonkem vyžadují oporu.

Použití

Lilie bělostná může růst na slunečných, teplých místech před stromy a výborně vypadá v trvalkovém záhonu. Dobří společníci jsou růže, stračky nebo levandule a okrasné trvalky s ozdobnými květy, jako turan a mák východní (nejlépe bílý nebo růžový). Hezký doprovod tvoří trvalky s jemnými květy, jako jarmanka, zvonky, šanta, nebo jemné okrasné trávy. V nádobě můžete lilii bělostnou kombinovat s rostlinami s podobnými nároky: hezky vypadá například se sporýši (Verbena).

Množení

Lilie bělostná se u nás množí pouze cibulemi. Přibližně po třech letech se vytvoří dceřiné cibulky, které můžete oddělit a znovu vysadit. Na vhodných místech se rostlina samovolně rozrůstá.

K množení lze použít také jednotlivé šupiny s kouskem cibule. Šupiny na jaře zasaďte do truhlíků s výsevním substrátem. Během několika týdnů vytvoří nové výhonky.

Choroby a škůdci

V příliš mokré zemině zahnívají cibule, hrozí to zejména v zimě. Pokud k tomu dojde, nelze už rostlinu zachránit. Často se objevuje chřestovníček liliový: jasně červený brouk, který zanechává na listech okrouhlé požerky. Také jeho larvy okusují listy a v případě přemnožení mohou rostlinu prakticky zlikvidovat. Objevíte-li je, hned brouky a larvy posbírejte, případně v květnu zasáhněte vhodným insekticidem.