I když je původce hálek, drobná blanokřídlá vosička žlabatka růžová (Diplolepis rosae), velká jen několik milimetrů (3,5–4,5 mm), způsobuje na růžích (nejčastěji na růži šípkové) nápadná poškození. Jak to dokáže?
Životní cyklus žlabatky růžové
Na jaře vylíhlé tmavě hnědé až černé samičky žlabatky (mají rezavý zadeček) kladou většinou neoplodněná vajíčka (rozmnožují se partenogeneticky) do uzavřených pupenů nebo růstových vrcholů růží (někdy i do mladých listů, květů nebo plodů). Zajímavostí je, že samečci se u tohoto druhu hmyzu vyskytují jen výjimečně (tvoří zhruba 1 % populace).
Z vajíček se vylíhnou larvy vylučující látky, které růže dráždí, a v místě vpichu na ně proto reagují nezvyklým růstem okolních pletiv. Vznikají tak kulovité novotvary, tzv. hálky, které jsou zevně porostlé dlouhými zelenými a bohatě větvenými chloupky.
Hálky odstraňte nejpozději v zimě
Hálky mohou měřit 3–5 cm, ale i 10 cm. Jejich původní zelená barva se postupem roku mění na žlutou nebo nachovou, na podzim hálky zasychají, tvrdnou a hnědnou. Uvnitř každé hálky je několik desítek komůrek (až šedesát), v nichž se vyvíjejí larvy. Ty koncem sezony přecházejí do stadia kukly a na jaře se z nich líhnou nové vosičky.
Poškození žlabatkou je spíše estetické, ale velké hálky mohou vést k zaschnutí vrcholu výhonu. Když však na podzim nebo v zimě napadené výhony s hálkami odříznete a zlikvidujete, vývojový cyklus žlabatky přerušíte. Preventivní ochranou může být i podpora přirozených nepřátel žlabatky, resp. jejích parazitů, např. lumků, lumčíků a dalších.
