Předně si ujasněme, co je to ponrava. Je to larva typická pro vrubounovité brouky (Scarabaeoidea). Ponravy mohou být bílé nebo nažloutlé, mají tvar písmene C a žijí pod zemí a často se vyskytují právě v kompostech. A zatímco ponravy zlatohlávka nebo chroustka letního jsou spíše malé a zavalitější, chroust nebo nosorožík kapucínský je má větší a podlouhlejší. Odlišit od sebe larvu zlatohlávka a chrousta je důležité, protože jedna se živí rostlinným (odumřelým) odpadem a druhá živými kořínky rostlin.
Larvy zlatohlávků živým kořenům neškodí
U nás nejčastějším zlatohlávkem je asi asi 1,5 až 2,5 cm velký zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata). Je to výborný letec a setkáte se s ním ve dne (za teplého a slunného počasí). Zajímavé na něm je, že má při letu lesklé zlatozelené krovky složené a blatitá křídla zpod nich vysouvá podélnou štěrbinou. Dospělci zlatohlávků mají redukovaná kusadla, živí se proto hlavně měkkou nebo tekutou potravou, zejména pylem, nektarem, částmi květů (prašníky, pestíky, okvětními plátky), mízou stromů nebo přezrálými plody (ty mohou být posléze napadené houbami). Významné škody ale nezpůsobují.
Larvy zlatohlávků mají bílé až nažloutlé měkké tělo (měří 4 až 5 cm) připomínající tvarem zaoblené písmeno C. Jejich malá, světle hnědá hlava je sklerotizovaná (obsahuje sklerotin, který zajišťuje větší tuhost) a má krátká tykadla. Larvy se také vyznačují malými a krátkými končetinami (tři páry vyrůstající z hrudi). Ponravy zlatohlávků žijí v trouchnivějícím dřevě, v pařezech, hromadách pilin, v kompostech apod., kde rovněž přezimují, a díky silným kusadlům (která dospělci nemají) se živí tlejícím materiálem (živým kořenům neškodí).
Porovnání larvy chrousta (vlevo) a larvy zlatohlávka (vpravo)
Vývoj zlatohlávka může v půdě trvat jeden až tři roky. Larvy se třikrát svlékají, pak se počátkem léta (v červnu až červenci) zakuklí. V kokonu se vylíhnou dospělí brouci, kteří přezimují a na jaře (v polovině května) vylézají z půdy a páří se. Samičky pak nakladou vajíčka do rozkládajícího se materiálů a uhynou.
Larvy chroustů se živí živými kořeny
Dospělý chroust obecný (Melolontha melolontha, u nás nejrozšířenější chroust, měří 2 až 3 cm) se vyznačuje hnědými a krátce ochlupenými krovkami, typickými vějířovitými tykadly a hlasitým bzukotem při letu. Škodí hlavně žírem listů. Daleko větší škody ale způsobují jeho masité larvy žijící v zemi. Ty mají, stejně jako u zlatohlávků, bělavou až žlutavou barvu a měří cca 5 cm. Jejich hnědá hlava (rovněž sklerotizovaná) je ale větší, na tělo navazuje více ploše (larva je méně zaoblená) a má delší, dobře patrná tykadla. Mnohem výraznější jsou i končetiny vyrůstající z hrudní části těla a zadeček je oproti larvám zlatohlávků špičatější.
Ponravy chroustů prodělávají vývoj v půdě tři až čtyři roky (někdy i pět let). Živí se kořeny rostlin (mladých stromků – zpočátku jen jemnými kořínky, později kořínky a jejich dřevem, u silnějších kořenů kůrou), ožírají také hlízy a bulvy (brambory, řepa). Poškozené rostliny následně vadnou, příp. odumírají. Na podzim se larvy zakuklí a na jaře (od dubna a května) vylézají z půdy dospělci. Ti sice okusují jen listy, což rostliny sice nezahubí, ale zpomalí to jejich růst (lokální žír). Při silném výskytu však mohou způsobit vážné škody (holožír).
Na larvy v kompostu nepoužívejte chemii
Chcete-li se škodlivých larev v kompostu zbavit, nepoužívejte chemii. Nejspolehlivější jsou parazitické hlístice nebo ruční sběr. Na polích pomáhá proti chroustům hluboká orba, na zahradách se brouci setřásají z korun stromů (snadný sběr + slepice) a sadaři pokládají na zem sítě (dospělci nemohou vzlétnout a pářit se).
Podobné larvy jako zlatohlávek a chroust vytváří i nosorožík kapucínský, který je však poměrně vzácný a u nás chráněný. V půdě se mohou vyskytovat i larvy listokaze zahradního (3cm larvy), který při přemnožení způsobuje velké škody. Setkat se můžete i s larvami lalokonosců (nosatcovití), které rovněž okusují kořeny a hlízy, a vyvolávají tak vadnutí, krnění až odumírání rostlin.
