Preventivní ochrana mečíků před houbovými chorobami spočívá mj. ve výsadbě zdravých hlíz.
Foto: Shutterstock
Zdravé hlízy mečíků
Pečlivou každoroční kontrolu ale proveďte i u hlíz, které už máte doma. Zvlášť pokud mečíky pěstujete na stejném místě několik sezon za sebou, hrozí, že budou napadené houbovými chorobami. Před skladováním hlíz, během něj a před výsadbou tudíž odstraňte a zlikvidujte všechny podezřele vypadající hlízy, které by mohly nakazit ostatní rostliny. Vypadá to sice jako příliš radikální zásah, ale věřte, že je lepší přijít o pár hlíz než o všechny.
Cibuloviny: praktické tipy před výsadbou
Houbové choroby mečíků
Důvodem této důsledné prevence jsou půdní patogenní houby, které rostliny mečíků napadají a které jsou přenosné právě hlízami. K zabránění jejich šíření se proto využívá moření hlíz vhodnými fungicidními přípravky. Jak jednotlivé choroby poznáte?
Šedá hniloba neboli botrytida (Botrytis gladiolorum) se na hlízách v projevuje vpadlými skvrnami a na listech černohnědými skvrnami, které se postupem času prodlužují.
Fusariová hniloba (Fusarium oxysporum f. gladioli) způsobuje v pokročilejším stadiu (zejména při nevhodném skladování) na hlízách propadlé tmavě hnědé hladké skvrny, na nichž jsou patrné koncentrické kruhy. Po rozříznutí hlízy jsou vidět tmavohnědě zbarvené cévní svazky. Napadená rostlina pomalu roste, listy jí od špičky žloutnou a mečík postupně odumírá. Silně napadené hlízy vůbec nevzejdou.
Suchá hniloba (Stromatinia gladioli) vyvolává podobné příznaky – tmavé vpadlé skvrny na hlízách, které při silném napadení splývají (zvláště při nestřídání stanoviště). Na zbytcích rostlin jsou patrná sklerocia (drobná černá rozmnožovací tělíska), která v půdě přetrvávají roky. Napadeným rostlinám žloutnou špičky listů a černající báze listů jsou posety zmíněnými tělísky.
Septorióza (nebo také tvrdá hniloba) je choroba vyvolaná braničnatkou mečíkovou (Septoria gladioli). Na listech mečíků se projevuje malými, černě lemovanými kulatými skvrnami, na nichž jsou viditelné černé tečky – plodničky houby. Z nich se uvolňují výtrusy, které jsou deštěm splavovány do půdy, kde infikují hlízy. Povrch napadených hlíz postupně tvrdne. Nemoci podléhají hlavně mladé rostliny vypěstované z brutu.
Peniciliová hniloba (Penicillium gladioli) s typickým modrozeleným povlakem se vyskytuje zejména na poškozených nebo jinak oslabených rostlinách.
Mečíky a střídání záhonů
Střídání výsadbových míst platí teoreticky pro všechny okrasné cibuloviny (alespoň v množitelské velkovýrobě). Intervalem k návratu na původní místo zde bývá obvykle 6 let (kvůli snížení výskytu chorob, čistotě kultivarů a únavě půdy). Pro mečíky však platí, že by se na stejném místě už neměly pěstovat nikdy. Např. houba Stromatinia gladioli, resp. její sklerocia, totiž dokáže v půdě přetrvat i desetiletí. A „probuzení“ houby vyvolává právě přítomnost mečíků.
Faktem je, že zahrada není nafukovací, takže za čas se zahradní mečíky přece jen vrátí na místo, kde už rostly. Přesto se doporučuje každý rok vysadit hlízy (i přes jejich moření) jinam než předešlou sezonu. Ideální je slunné a před větrem chráněné místo s hlinitopísčitou půdou.
