Biouhel je definovaný jako drcený zuhelnatělý organický materiál, který se připadává do půd s cílem zlepšit jejich vlastnosti. Vzniká rozkladem organické biomasy vlivem vysokých teplot (300–600 °C) za minimálního přístupu vzduchu (vzpomeňte si na milíře z pohádky o pyšné princezně Krasomile.) Od dřevěného uhlí se biouhel liší drobnější strukturou.
Jaké vlastnosti má biouhel
Biouhel je porézní a dokáže na sebe navázat vodu (a zadržet ji), provzdušňuje půdu a současně zajišťuje její propustnost. Díky velké sorpční schopnosti a velkému vnitřnímu povrchu zlepšuje biouhel zadržování rozpuštěných živin (a brání jejich nadměrnému vyplavování) a pojme také velké množství mikroorganismů, které půdu zúrodňují (podporuje vznik humusu). Biouhel je rovněž účinný při odkyselování (jeho pH se odvíjí od původní biomasy) nebo erozi půdy.
Prvky původní biomasy obsahuje biouhel v téměř stejném množství (na rozdíl od popelu i P a S), a to až na dusík, jehož obsah je nižší (asi poloviční). Z pohledu ekologie je ovšem důležitý uhlík vázaný v biouhlu. V půdě totiž setrvá stovky až tisíce let, čehož je možné využít k jeho ukládání do půdy ze znečištěného ovzduší (vzduch – fotosyntéza rostlin – biouhel – půda).
Historie biouhlu v českých zemích
Biouhel byl u nás dříve využívaný jak v zahradách, tak na polích, později ho nahradila průmyslová hnojiva. Doporučoval se zejména k vylepšení půd a zvýšení odolnosti rostlin při suchu nebo nedostatku živin.
Výroba biouhlu se odehrávala i při klučení a vypalování lesních porostů. Les bylo nutné vypálit tak, aby po něm zůstalo co nejvíce zuhelnatělé hmoty, která se následně zapravila do půdy. Této práci se říkalo žďáření a jednalo se řemeslo jako každé jiné.
Jak fungují svejly k zachytávání dešťové vody
Výroba a použítí biouhlu na zahradě
Jednouduchou výrobu biouhlu ale zvládne každý. Cílem je však zuhelnatělá hmota (černé, pevné kousky), ne sypký šedý popel. Stačí vykopat dostatečně velkou jámu, naplnit ji např. proschlými větvemi z prořezávky stromů, zapálit je a oheň včas uhasit. Jámu nahradí i kovový sud se spodním přívodem vzduchu, který později ucpete a sud přiklopíte plechem (viz návody na internetu).
Biouhel je možné si také koupit u novodobých „biouhlířů“. Aplikaci biouhlu volte jako u kompostu: nejlepší je promísit ho s půdou (ve zvlhčeném stavu – méně práší, ideálně s výluhem z kompostu, zákvasem apod.) a zapravit do hloubky, v níž rostliny koření. Na povrchu půdy ho může odvát vítr či splavit voda. Dávkování (1–2 kg/m2) a opakované používání biouhlu se odvíjí od biomasy, z níž byl vyroben.
