Do vermikompostérů se používá hlavně žížala hnojní (Eisenia foetida), která se vyskytuje i v běžném kompostu. Zakoupit lze také žížaly E. andrei, kalifornský hybrid žížaly hnojní. Jejich výhodu je rychlé množení, intenzivní přeměna bioodpadu, delší životnost a nulová migrace.
Do vermikompostérů se používá hlavně žížala hnojní (Eisenia foetida), zakoupit lze také její kalifornský hybrid (E. andrei).
Foto: Shutterstock
Rozdíl mezi žížalou hnojní a kalifornskou
Zatímco žížala hnojní snáší teploty od 10 do 30 ºC, kalifornská od 4 až do 42 ºC. V kompostéru můžete mít oba druhy, jsou příbuzné a mohou se i křížit. Navíc vám zajistí likvidaci odpadu i při teplotních výkyvech. Kalifornská žížala je sice zařazena mezi invazivní druhy a do volné přírody se nesmí šířit, její introdukce se ale nemusíte obávat. Je totiž závislá na velkém množství potravy a jakmile ji nemá, umírá. Žížala hnojní na rozdíl od kalifornské pojídá i různé jílovité částice a písek.
Jak si nezamořit kompost škodlivinami
Jak si objednat žížaly do kompostu
Násada žížal se prodává buď na kusy, nebo na váhu. Kolik žížal si pořídit snadno vypočtete podle hmotnosti vyprodukovaného bioodpadu za den. Tento údaj vynásobte dvěma a získáme celkovou váhu potřebných žížal. Ceny se podle prodejce velice různí.
Co byste měli vědět o žížalách a kompostu
- Žížaly jsou světloplaché, kompostér je proto vhodné mít z neprůhledného materiálu.
- Žížaly potřebují dýchat a neumějí plavat. Důležité tedy je, aby do kompostu proudit vzduch a kompost se nezaplavoval vodou.
- Jeden kilogram bioodpadu odpovídá zhruba ploše 0,2 m2 (tj. 40x50 cm).
- Vezmeme-li hotový kompost do dlaně, měl by být vlhký, po zmáčknutí z něj ale nesmí vytékat voda.
- Při kontaktu s kompostérem si nedávejte ruce na ústa a po něm si je vždy pořádně umyjte. Odborníci doporučují i použití zahradních nebo plastových rukavic.
