V květnu vylétává první generace otakárků fenyklových, ve vrcholném létě pak jejich potomstvo. Objevíte-li tedy v zeleninové zahradě malou housenku otakárka fenyklového, můžete pozorovat, jak se během několika týdnů promění ve váleček tlustý jako malíček. Přitom si pochutnává výlučně na rostlinách z čeledi miříkovitých – kopru, fenyklu nebo mrkvi.
Housenky si nejčastěji všimnete na stoncích kopru. Ten se sám vysemeňuje a klíčí v záhonech – nechte v nich několik rostlin motýlům.
Foto: Shutterstock
Jedna housenka otakárka na jednu rostlinu
Housenka má zpravidla jednu rostlinu sama pro sebe, protože na rozdíl od běláska zelného klade samička otakárka svá vajíčka jednotlivě a poletuje přitom po širokém okolí. Někdy motýla vůbec nezahlédnete a to, že k vám zalétl, poznáte až podle potomstva. Ze dne na den pak housenka najednou zmizí. Stáhne se, zakuklí a nenápadná kukla většinou visí na stonku kousek nad zemí.
Housenka otakárka a její obranné růžky
Zajímavé je, že pokud se housenka otakárka fenyklového cítí ohrožena, rychle zvrátí dozadu přední polovinu těla a vysune dva oranžové růžky (vidlici). Přitom šíří nepříjemný zápach po kyselině máselné, který má odradit predátory, jako jsou mravenci nebo lumci. Pestře vzorované jsou jen starší housenky. Ty čerstvě vylíhlé jsou spíše tmavě zbarvené se světlou skvrnou na zádech. S každým svlékáním – vždy asi po týdnu – se pak zbarvení trochu mění.
Letní motýli otakárka fenyklového
Ve vrcholném létě se z kukel líhne druhá generace motýlů. Letní motýli jsou většinou trochu sytěji zbarvení než jejich jarní předchůdci a také jsou častěji k vidění. Potomstvo letní generace obvykle přezimuje ve formě kukly a v motýly se proměňuje až následující jaro. V užitkové zahradě proto na podzim neuklízejte příliš důkladně, aby kukly mohly přestát zimu pod ochranou uvadlých rostlin.
