Celosvětově je známo asi 200 druhů datlovitých ptáků, u nás jich žije přibližně deset, přičemž nejznámější a nejhojnější je strakapoud velký (Dendrocopos major). Všichni tito datlovití ptáci bubnují – až 12 000krát za den – druhově charakteristickým způsobem. Že jim to vůbec neškodí, za to vděčí speciálním „tlumičům“ mezi zobákem a lebkou – kdyby se stejnou razancí vrážel hlavou do stromu člověk, nepřežil by to.
Údery strakapouda do stromu slouží k hledání partnera
Za slunného počasí začínají ptáci s charakteristickým bušením už v prosinci. Údery, které se nesou daleko do krajiny, však neslouží – i když si to mnoho lidí myslí – k hledání potravy, nýbrž k dorozumívání s dalšími příslušníky druhu, příp. k vymezení revíru. Bubnováním sdělují: „Tady jsem!“ nebo: „Je tu někde nějaká samička nebo sameček?“ V rodině strakapoudů totiž bubnují samečci i samičky, „dámy“ však mají na repertoáru trochu kratší sekvence.
Potravou strakapoudů je hmyz, ale létají i na krmítka
Oblíbenou potravou strakapoudů je hmyz žijící ve dřevě, jako brouci, housenky nebo mravenci. Ptáci je dobývají zpod kůry nebo z trouchnivějícího či mrtvého dřeva. V době chudé na hmyz se strakapoudi přeorientují na rostlinnou potravu a živí se i ořechy a smrkovými šiškami. Často se pak objevují i na krmítkách, kde hledají lojové koule nebo buráky. Upevnění krmítka na svislé ploše (dřevěný sloup, kmen) usnadňuje těmto trochu těžkopádným ptákům přistání.
Strakapoudi velcí krmítka rádi navštěvují celoročně. V létě je lze dokonce pozorovat při zobání třešní a jahod. Budiž jim to prominuto, jsou totiž na oplátku známí jako přirození nepřátelé obávaného lýkožrouta. Strakapoudi si mimochodem rádi dopřávají sladkou mízu.
Vydlabávání dutin a výchova mladých strakapoudů
Strakapoudi jsou mistry při dlabání dutin. Každoročně si hloubí nové; do těch starých se pak rádi stěhují sýkory, sýčci nebo netopýři. Při stavbě dutiny se střídají sameček a samička. Piliny pravidelně vyhazují. Strakapoudi však nepohrdnou ani hnízdními budkami, jejichž vletový otvor si sami podle potřeby přizpůsobí.
Potomstvo se ve strakapoudích dutinách většinou vychovává jednou za rok. V období mezi dubnem a červnem se líhne čtyři až sedm mláďat. Rodiče se o ně starají společně. Šplhání po kmeni usnadňuje strakapoudům tzv. vratiprst, který se podle potřeby překlápí směrem nahoru nebo dolů. Ve spánku se drápy chytnou zevnitř pod vletovým otvorem, takže při škrábavých zvucích, například od úhlavního nepřítele kuny lesní, stihnou odletět.
Příbuzní strakapouda z čeledi datlovitých
Kromě strakapouda velkého patří k datlovitým ptákům i žluna zelená (Picus viridis), strakapoud malý (Dendrocopos minor), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) a datel černý (Dryocopus martius).
Žluna zelená je „pozemní“ pták, živí se zejména mravenci, a i v zahradě si hledá potravu na zemi. Samečci mají na lících červenou skvrnu, samičky ne. Strakapoud malý je velký asi jako vrabec a má rád zahrady se starými ovocnými stromy, na krmítku pak slunečnicová semínka. Jen sameček má červenou čepičku. Strakapoud prostřední je podobný strakapoudu velkému, je ale trochu menší. Sameček a samička mají oba červenou skvrnu v šíji. Datel černý je naším největším datlovitým ptákem. Bezpečně ho poznáte podle vzhledu i podle táhlého volání „kliéé“. Samečci mají na hlavě větší červenou skvrnu než samičky.
