Oba rody, svinka (někdy nazývaná nesprávně sviňka) i stinka, patří k suchozemským korýšům z čeledi svinkovitých. Jsou si podobné, mají oválná těla se spoustou nohou, a žijí na vlhkých a temných místech, např. pod kameny, květináči, mrtvým dřevem apod. Jsou světloplaché, a tudíž aktivní hlavně večer nebo v noci, a živí se sinicemi, plísněmi, mikrobiálními povlaky, tlejícími rostlinami nebo jinými organickými zbytky, čímž přispívají ke koloběhu živin.
Prohlížejte, lajkujte a nahrávejte fotky zahrad do ZahrAppky
Svinky se do kuličky svinují v případě ohrožení.
Foto: Shutterstock
Jaký je rozdíl mezi svinkou a stinkou
Asi nejznámější a nejrozšířenější je svinka obecná (Armadillidium vulgare). Na délku je velká něco přes centimetr, má sedm párů článkovaných nohou, dva páry článkovaných tykadel a článkované, tmavě šedé tělo zploštělého tvaru kryté zakulaceným lesklým a hladkým„krunýřem“ ze zpevněných štítků. Při napadení, např. mravenci nebo pavouky, se dokáže v sebeobraně svinout do kuličky (svinutí se označuje jako volvace).
Stinka obecná (Porcellio scaber) měří max. 1,5 cm, její příbuzná stinka zední (Oniscus asellus) je ještě o trošku větší (v ČR žijí i další druhy stinek, tyhle jsou ale nejhojnější). Oba druhy mají rovněž článkované šedé tělo (světlejší než svinka) se sedmi páry končetin. Při nebezpečí se však na rozdíl od svinky neumějí svinout do kuličky, zato však vylučují odpadní látky páchnoucí po čpavku.
Soukromý život svinek a stinek
Výskyt svinek a stinek na zahradě ovlivňuje především pH půdy. Mají rády neutrální až zásaditou půdu, která vyhovuje tvorbě povrchu jejich těla (svrchní štítky svinek jsou zpevněné vápenatými solemi). I proto je můžete vidět na rozpadajících se zdech, na nichž si doplňují obsah vápníku.
Svinky i stinky se množí vajíčky, která samičky nosí ve vaku na spodní straně těla a chrání je, dokud se z nich nevylíhnou malí potomci (miniaturní verze dospělých jedinců). Ti opouštějí úkryt za několik dnů, osamostatňují se a po třech měsících dospívají. Mohou žít dva až tři roky. Oba rody žijí v menších skupinách různě starých jedinců. Při výskytu ve sklepech mohou poškodit uskladněnou zeleninu (hlavně brambory nebo mrkev), na zahradě ale nijak neškodí.
