Ne všechny včely se sdružují do organizovaných společenství jako včela medonosná. Mnohem víc je samotářek: jen v České republice jich žije asi 600 druhů, mezi něž patří maltářky, drvodělky, pískorypky a čalounice. Už názvy napovídají něco o způsobu jejich života: buď o tom, kde si staví hnízda, nebo o způsobu, jakým získávají potravu. Některé včely totiž sbírají pyl nohama – tak jako chluponožka – jiné, jimž se říká břichosběrné, využívají ke shromažďování zrnek chloupky na zadečku.
Zednice rohatá je teplomilná včela, která se probouzí už v březnu.
„Pravé samotářky“ žijí opravdu samy – každá včelí matka vede svou „domácnost“ zaměřenou na odchov vlastního potomstva. Existuje však i řada druhů, které se sdružují do skupin nebo kolonií, organizaci „státu“ včely medonosné se však nemohou rovnat. Různé druhy si hledají nebo stavějí domov na odlišných místech. Drvodělky bychom našli zavrtané v mrtvém dřevě, pískorypky v písčitých půdách, maltářky si na zdech a skalách stavějí komůrky slepené z pevné směsi písku a slin. Zednice obsazují prázdné ulity hlemýžďů a zakládají v nich hnízdo o několika komůrkách: ta poslední je prázdná a má zadržet parazity, kteří by měli zájem o její larvy.
Zednice rezavá se probouzí zjara brzy a opyluje ovocné dřeviny.
Nejvíc práce mají samotářské včely, které žijí v zemi. Samička vyhloubí dlouhou chodbu a podél ní několik komůrek, v nichž se bude vyvíjet potomstvo. Aby vajíčka, larvy i kukly ochránila před vlhkostí, plísněmi nebo před škůdci, jako jsou mravenci, impregnuje včela stěny komůrek nepropustnými výměšky svých žláz a také je „nastříká“ tekutinou, která na ostatní druhy hmyzu působí jako repelent. Teprve pak do každé komůrky uloží vajíčko a přidá k němu bochánek uhnětený ze směsi pylu a medu, který larvě poslouží jako zdroj potravy. Nakonec samička chodbu uzavře a její úkol na tomto světě končí: příští rok se vylíhnou mladé včelky, které její pouť zopakují.
Chloupky na nohách slouží chluponožce chrastavcové ke sběru pylu.
Jiné včely se sdružují v kolonie, které tvoří jakýsi přechod mezi samotářkami a společensky žijícími včelami. Jako příklad mohou posloužit některé druhy ploskočelek: mezi nimi ploskočelka šestipásá, která žije v nejteplejších oblastech České republiky. Příslušníci tohoto druhu mají na vybranou: některé samičky žijí samotářsky, jiné se však spojují do kolonie, která sdílí část hnízda: vyhloubí společnou chodbu, z níž vedou odbočky do samostatných hnízd, která patří jednotlivým včelám. Najdou se ale i ploskočelky, které zakládají kolonie podobné čmeláčím. Těm se ostatně podobají i životním cyklem: přezimují totiž oplodněné samičky, které musejí během jara a léta stihnout celý životní cyklus tak, aby na počátku podzimu mohlo proběhnout páření.
