Podle zvuku můžete žluvu a žlunu rozeznat snadno: říká se, že první zve na pivo (volá „popijou“) a druhá se chechtá, protože na pivu už byla (slyšíte „glyglygly“). K rozlišení podle barev slouží jako pomůcka zase písmeno N: je-li pták zelený, je to žluna (obě slova obsahují N, „žlutá žluva“ N neobsahuje).
Žluny patří mezi naše stálé datlovité ptáky
Žluna se řadí mezi šplhavce (jsou pro ně typické dva prsty směřující vpřed a dva vzad). U nás se vyskytuje celoročně, a to ve dvou druzích: jako žluna zelená (Picus viridis) a žluna šedá (P. canus). Žluna zelená si potravu hledá spíše na zemi, často je k vidění, jak poskakuje, zobákem prozkoumává půdu a hledá mravence a jejich zakuklené larvy. Loví je pomocí asi 10 cm dlouhého lepkavého jazyku, kterým rovněž pátrá v kůře stromů po dalším hmyzu. Na jaře může také vyklovávat do kmenů otvory (pěkně v řadě a až na lýko), z nichž potom vytéká míza, kterou olizuje.
Setkat se se žlunou zelenou můžete ve světlých lesících, v remízcích nebo parcích, sadech, někdy i v zahradách. Hnízdní dutinu si vytváří v trouchnivém dřevě starých stromů a za rok má jednu snůšku (5 až 7 vajec). Typické jsou pro ni chechtavé zvuky, které se popisují jako „glyglygly” (nezpomalují a tóny neklesají).
Mládě žluny zelené vypadá, jako by na sobě mělo pyžamo. Vpravo je samec.
Žluna zelená je velká asi 30 cm a poznáte ji podle mechově zelených zad a křídel, pod nimiž se skrývá žlutý kostřec (je viditelný za letu). Na černobílé hlavě má červenou „čepičku“ a samečci mají i červený vous (šikmý pruh vedoucí od kořene zobáku na tvář). Samičky mají vous černý.
Žluna šedá je o trochu menší a má šedou hlavu, přičemž samečci mají ještě červené čelo. Vous mají obě pohlaví černý a oproti žluně zelené užší. Žluna šedá se živí hlavně mravenci, má jednu snůšku za rok a v ní 7 až 9 vajec. Připisují se jí zvuky podobné „ky ky ky ky“ (postupně zpomalují a tóny klesají, jako by skomírají – říká se, že žluna šedá naříká).
Žluva je zpěvný pták a zimuje v Africe
Žluva hajní (Oriolus oriolus) je tažný pták z čeledi žluvovití, který u nás pouze hnízdí. Vybírá si k tomu vzrostlé listnaté lesy, často blízko vody (lužní lesy). Má sice výrazný hlas (vydává buď varovné „kréé“, nebo stoupavé a klesavé „popijou“, nebo ještě lépe „kdyby ho bylo“, pauza a „to by se pilo“), ale není často k vidění – je velice plachá a žije v korunách stromů. Živí se bezobratlými živočichy a dužnatými plody a u nás je chráněná.
Sameček žluvy vypadá vyloženě exoticky. Je totiž žlutě opeřený, jen skvrnu u oka, křídla a část ocasu má černé. Zobák je červený. Samička má žlutozelené tělo, na spodní části bělavé. Pár vytváří hluboké hnízdo zavěšené na větvích (připomíná košík) a za rok má jednu snůšku (2 až 5 vajec). Po odchovu mláďat (ta jsou zelená) žluvy odlétají zimovat do jižní Afriky a k nám se vracejí na přelomu dubna a května.
