Záměna vřesu za vřesovec a obráceně je poměrně častá. A není se co divit. Vždyť také obě rostliny patří do stejné čeledi vřesovcovitých, jsou si hodně podobné a obě se hodí k pěstování v truhlících nebo jiných nádobách. Jak je tedy rozeznat?
Jediný vřes, zato v mnoha odrůdách
Vřes obecný (Calluna vulgaris) rozkvétá od srpna do září a může kvést až do ledna. Na výběr je mnoho odrůd, které se liší barvou květu i vzrůstností. Přesto vždy patří k tomuto jedinému druhu – jiný vřes v přírodě nenajdete. Nároky má podobné jako pěnišník: slunce a kyselou půdu (pH 4–5,5), která nevysychá, nejlépe směs rašeliny s pískem. Na jaře po odkvětu uvítá zkrácení výhonů z předchozího roku.
Zajímavé je, že na některých odrůdách vřesů ani nepoznáte, že už odkvetly. Říká se jim poupatové vřesy a jejich květy se neotvírají. Vybarví se, jak mají, ale zůstanou uzavřené. Po odkvětu se téměř nezmění a nevadí jim ani podzimní deště či mrazíky.
Květ vřesovce pleťového je čtyřčetný a má trubkovitý až džbánkovitý tvar.
Foto: Shutterstock
Hodně vřesovců, ale jen dva druhy do truhlíku
Vřesovců je na výběr mnoho. Z více než šesti set druhů se však do truhlíku hodí jen dva: vřesovec pleťový(Erica carnea) a vřesovec darleyský(E. x darleyensis). Oba druhy jsou v čeledi vřesovcovitých výjimkou: stačí jim pouze mírně kyselá půda, ale můžete je pěstovat i v půdách, které obsahují vápník.
Daří se jim na slunci i v polostínu a kvetou od zimy do jara. Stejně jako vřesy se dobře kombinují s jehličnany, okrasnými trávami nebo třeba s pěnišníky, snadno se množí hřížením a i jim po odkvětu prospěje zastřižení dlouhých výhonů.
