Nejznámější je pomněnka lesní (Myosotis sylvatica), která se na jaře nabízí v zahradnictvích spolu s prvosenkami a dalšími sezonními květinami. Je dvouletá a po odkvětu, případně po dozrání semen odumírá. Pomněnka bahenní (M. palustris) je naproti tomu vytrvalá a v přírodě roste ve světlém stínu u potoků a na březích rybníků.
Jméno pomněnky odkazuje na milence i myší ouško
Název pomněnka prozrazuje hodně o romantickém charakteru květiny, jež je navíc symbolem věrnosti. Podobně se jmenuje také v mnoha jiných jazycích – například „Vergissmeinnicht“ v němčině, „Forget-me-not“ v angličtině nebo „Ne-m’oubliez-pas“ ve francouzštině.
Jedna z mnoha legend, které vysvětlují vznik jejího jména, vypráví příběh milenců, kteří si vyšli na procházku k řece. Dívka požádala mladíka, jestli by jí utrhnul modrou květinu, kterou uviděla na břehu řeky. Hoch přitom ale spadl do řeky a strhl jej proud. Než zmizel, zavolal na svou milou, aby na něj nezapomněla. Zůstala jí po něm na památku jen modrá květina na břehu řeky.
Botanické jméno pomněnky zní na první pohled daleko méně romanticky, ale když jej přeložíte, je také zajímavé: „Myosotis“ znamená „myší ouško“ a odkazuje na zelené, sametově chlupaté listy pomněnky, které zřejmě kdysi botaniky inspirovaly k tomuto pojmenování.
Pomněnka lesní nejlépe vynikne ve větším množství
Dvouletá pomněnka lesní se vysévá v červenci a kvete následující jaro v dubnu až květnu. Množí se také samovýsevem. V přírodě kvete blankytně modře, existují ale i bílé nebo růžové odrůdy. Rostlině vyhovují místa ve světlém stínu s vlhčí půdou bohatou na živiny, která během období kvetení nevysychá. V takovém prostředí pak na pomněnce dozrává velké množství semen.
V zahradě středně vysoké pomněnky zprostředkovávají při okraji záhonu optický přechod k vyšším trvalkám. Nejlépe vyniknou ve větším množství.
Pomněnce je podobný pomněnkovec a pupkovec
Za pozornost stojí také příbuzné druhy z čeledi brutnákovitých: květy pupkovce (Omphalodes) a pomněnkovce (Brunnera) opticky připomínají „pravé“ pomněnky. Oběma však chybí charakteristické žluté očko.
Podobně jako pomněnka bahenní jsou to vytrvalé druhy, což jejich oblibu v polostinných partiích pod stromy jen zvyšuje. Všechny tři – pomněnka bahenní, pomněnkovec i pupkovec – se dají nejlépe množit dělením. První dva se navíc šíří samovýsevem, půpopokryvný pupkovec zase často vytváří výběžky a může přitom dokonce omezovat slabší sousedy. Svou dlouhověkostí pomněnku lesní předčí – to by však neměl být důvod na ni zapomínat.
