V zahradě jsou hlaváčky (lat. Adonis) oblíbenými květinami předjaří a jara. Jedná se o trvalky, které na zimu zatahují, a v sezoně dorůstají do výšky 15–30 cm. Existuje jich asi na 30 druhů a jsou doma od Evropy až po severovýchodní Asii. Podle druhu kvetou od února do května a často se vysazují do skalek nebo přírodních zahrad, většinou v malých trsech. Pozor ale, jsou silně jedovaté.
O hlaváček amurský se nemusíte starat
Květy hlaváčku amurského (A. amurensis) se otevírají v únoru, v mírných zimách dokonce už v lednu. Proto je hlaváček cenným zdrojem potravy pro samotářské včely, jako drvodělka fialová, nebo pro čmeláky zemní, kteří vylétají už zkraje roku.
Zvláště dobře se této trvalce daří v chladném polostínu pod dřevinami nebo v neosluněných záhonech. Půda by měla být vlhká a bohatá na humus. Na vhodných stanovištích nepotřebují žádnou péči, dokonce se hlaváčky nejlépe rozvíjejí, když jsou přenechány samy sobě. Po zatažení listů v létě však lze trsy dělit.
Kromě původního druhu existuje ještě několik odrůd, které pocházejí převážně z Asie. Patří k nim plnokvěté odrůdy jako ’Pleniflora’ nebo kvetoucí v oranžové jako ’Chichibu Beni’. Jsou ale opravdovou vzácností, a u nás tedy jen obtížně k sehnání. Dobrou společnost představují tyto hlaváčky pro další časně kvetoucí rostliny, jako je vilín (Hamamelis) nebo sakura (Prunus), sněženka (Galanthus), čemeřice černá (Helleborus niger) nebo modrofialový jaterník sedmihradský (Hepatica transsilvanica).
Hlaváček jarní kvete jako druhý v pořadí
Po předjarním hlaváčku amurském otevírá koncem března, nejpozději začátkem dubna květy hlaváček jarní (A. vernalis). Původní oblast rozšíření tohoto druhu se rozprostírá od střední a jižní Evropy až po Sibiř. Roste zejména na suchých trávnících a ve stepních krajinách, takže i v zahradě mu nejlépe vyhovují suché, živinami chudé a propustné půdy. Pro drobný vzrůst (dosahuje nanejvýš 20 cm) je nejlepší vysazovat ho ve skupinách. Vyberte pro něj plně osluněné stanoviště.
