Bromélie na první pohled nezapřou svou příbuznost: nemusíte být botanici, abyste u většiny pěstovaných druhů bezpečně poznali, že patří do stejné čeledi. Což však neznamená, že tu hrozí nuda. Jejich listy a květenství totiž můžou mít tak pestrou škálu barev, až vám budou oči přecházet.
I drobné formy ananasovníku, určené pro pěstování v nádobě, tvoří malé dekorativní plody. Ananasu vyhovuje humózní kyselý a propustný substrát. Smíchejte zeminu pro květiny s pískem nebo použijte substrát pro palmy.
Nejznámější bromélií je ananasovník
A ještě jednu vlastnost mají broméliovité rostliny společnou: není těžké je pěstovat v bytě. Platí to i o asi nejznámější bromélii, ananasovníku chocholatém (Ananas comosus); počítejte však s tím, že plody hrnkové rostliny jsou malé a chuťově se zdaleka nevyrovnají těm z ananasových plantáží (ale kdo by je chtěl ochutnávat?).
Společnost, ať už na parapetu, nebo rovnou v nádobě, můžou okrasnému ananasu dělat jeho příbuzné – echmea, guzmánie, vrísea, abychom jmenovali aspoň některé. Broméliím vyhovuje slunné až polostinné stanoviště. Protože se většinou kupují už nakvetlé, není přísun světla tak důležitý.
Guzmánie má nenápadné bílé květy schované mezi červenými listeny. Vyhovuje jí vyšší vzdušná vlhkost: hnědé špičky listů nebo zkroucené listy signalizují přílišné sucho.
Hlavní ozdobou bromélií nejsou květy
Ač se to nezdá, nejsou hlavní ozdobou většiny bromélií květy. Objevíte je, až když se pozorně podíváte: jsou drobné, nenápadné a vydrží jen krátkou dobu. O to výraznější jsou však vrchní listy v růžici, které se v době kvetení vybarvují do výrazných tónů. Jejich úlohou je upozornit na květy hmyz, který je má opylit.
Bromélie pocházejí především z tropů
Domovským prostředím bromélií jsou především tropy: často rostou na skalách nebo v pralesích, kde se zachytávají na větvích stromů. Iluzi deštného lesa jim zkuste připravit i doma. Není to nic obtížného: stačí jim běžná pokojová teplota (v zimě by neměla klesnout pod 18 °C), mají však rády vyšší vzdušnou vlhkost, proto je nezapomeňte mlžit.
Mezi bromélie patří i tilandsie fialovokvětá (Tillandsia ionantha) s modrými úzkými květy, které vyrůstají z růžově zbarvených horních listů. Dejte pozor na přímé slunce: pokud rostlinu rosíte, hrozí jí od silných paprsků popálení.
Zálivku směřujte broméliím do růžic z listů
Většina bromélií tvoří nálevkovitou růžici z listů. Právě z ní, a nikoli ze substrátu, čerpají vodu – sem by tedy měla směřovat zálivka. Používejte pokud možno měkkou vodu o pokojové teplotě, nejlépe dvakrát týdně. V nálevce by stále měla být voda. Mírně zvlhčujte i substrát (ten by měl být lehký a propustný), ale dbejte na to, aby nebyl přemokřený.
Během růstového období rostlinu jednou za měsíc postříkejte slabým roztokem tekutého hnojiva (ideální je pro ně speciální hnojivo pro tuto skupinu rostlin).
Po odkvětu vytvoří bromélie dceřiné růžice
Bromélie kvetou jen jednou za život. Po odkvětu vytvoří dceřiné růžice. Až budou dobře vyvinuté, rozsaďte je do samostatných květináčů. Nemusí být velké – rostliny mají malý kořenový systém. Mateřskou rostlinu můžete vyhodit, protože už nerozkvete.
Bromélie, která se obejde bez půdy
Trochu jiné podmínky potřebuje tilandsie provazcovitá (Tillandsia usneoides) – epifyt, který se obejde bez substrátu, a tak se hodí k tvorbě všelijakých nápaditých aranžmá: může viset na větvi, na zácloně nebo dotvářet prostředí v teráriu.
V přírodě se tillandsie (T. ionantha, T. usneoides a T. aeranthos) zachytávají na skalách a stromech, někdy dokonce i na telegrafních drátech. Potřebují hodně světla, teplo a vysokou vzdušnou vlhkost. Vodu a živiny získávají ze vzduchu prostřednictvím trichomů (chloupků na stoncích a listech). Hnojení není potřeba.
Když listy vyblednou, je čas na „zálivku“. Stačí, když rostlinu postříkáte měkkou vodou z mlžičky (udělejte to několikrát týdně), nebo ji jednou za týden vykoupejte ve vodě o pokojové teplotě.
Zdroj: autorský článek převzatý z tištěné verze časopisu
