Znát byste měli především důvod řezu, způsob jeho provedení a termín. Důležitá je i konkrétní dřevina a způsob a rychlost jejího růstu. Na cestě za správným řezem je dobré kromě znalostí sbírat i zkušenosti, s čímž se nevyhnutelně pojí i poučení z chyb (ať už vlastních nebo někoho jiného). Pár základních vám proto předkládáme.
Výchovný, udržovací a zmlazovací řez
Než se pustíte do řezu, promyslete si, čeho jím chcete dosáhnout. U mladých okrasných dřevin se výchovným řezem tvoří základní kostra, která bude určovat jejich tvar po celý život. Pokud se rostlina dobře rozvinula, následuje udržovací řez – jeho cílem je zachovat vitalitu a bohaté kvetení. Zmlazovací řez je třeba teprve tehdy, když je keř natolik zestárlý, že je potřeba jej znovu vybudovat.
Zmlazovací řez se však nedaří stejně dobře u všech rostlin – problémy působí především u stromů a keřů, které nikdy nebyly prořezávány. Máte-li tedy na zahradě například starý, prořídlý janovec metlatý (Cytisus scoparius), bude lepší nahradit ho mladším než se pokoušet o novou výstavbu keře. Naopak zanedbaný šeřík obecný (Syringa vulgaris) nebo pěnišník (Rhododendron sp.) se vyplatí zmladit postupně, v několika krocích rozložených do dvou nebo tří let.
Chyby při řezu dřevin kvetoucích na jaře
Ne všechny okrasné dřeviny snášejí řez stejně dobře. Třeba u šácholanů, resp. magnólií se velké jizvy po řezu špatně hojí, a navíc dřevina na místě, kde jste řezali, silně obráží. Tyto dlouhé přímé, často dovnitř stromu rostoucí větve byste měli co nejdřív odstranit – jednak proto, že narušují tvar rostliny, jednak aby neodíraly starší větve.
Další chybou je „domovnický řez“ – tedy zkrácení všech větví na stejnou výšku. Následkem toho bývají kvetoucí keře nahoře stále hustší, dole ale holé a celkově méně kvetou. Raději tedy prosvětlujte a řežte méně často, ale s rozmyslem a podle návodu u jednotlivých druhů.
Vyvarovat byste se také měli další časté (a podobné) chyby: zastřihování jen vnějších špiček výhonů keřů. To má za následek „košťatovité“ větvení a předčasné stárnutí dřevin.
Upusťte rovněž od řezu pěnišníků. Stačí, když vylomíte odkvetlá květenství, abyste podpořili tvorbu nových poupat. Pokud je nutné zmlazení, udělejte to časně na jaře, nejlépe postupně v několika krocích během dvou nebo tří let. Úspěch závisí na vitalitě dané rostliny.
Dřeviny, kterým je nejlépe bez řezu
Tak jako existují dřeviny, které řez vyžadují pravidelně (ať už kvůli úrodě, bohatému kvetení nebo košatému růstu), existují i okrasné keře a stromy, u nichž je lepší řez z různých důvodů neprovádět. Které to jsou?
- Javor dlanitolistý (Acer palmatum) vytváří dekorativní deštníkovitou korunu
- Svída sporná (Cornus controversa) roste i bez tvarování patrovitě
- Dřín květnatý a dřín japonský (Cornus florida, C. kousa) bohatě kvetou po mnoho let i bez zásahů
- Brslen křídlatý (Euonymus alatus): stačí odstraňovat poškozené větve
- Kuska, fotergila (Fothergilla) roste pomalu a nepotřebuje řez, i když má četné hustě narostlé základní větve
- Vilín (Hamamelis) by měl dostat prostor, protože řez snáší špatně, stejně jako přesazování
- Šácholan Soulangeův (Magnolia x soulangeana) vyroste bez řezu v malebný velký keř
- Kalina řasnatá (Viburnum plicatum) ’Mariesii’ vytváří hezké vodorovné partie větví
Kvetoucí keře potřebují dostatek místa
V souvislosti s řezem byste měli také kvetoucím keřům dopřát dostatek místa. To platí především pro dřeviny, které mají od přírody hezký růstový tvar. Byla by škoda, kdyby malebné patrovité větve kaliny řasnaté (Viburnum plicatum) padly za oběť udržovacímu řezu. Zde se nabízí zakrslá odrůda ’Watanabe’ pro menší zahrady. U šeříku obecného(Syringa vulgaris) jsou alternativou zase kompaktní odrůdy ’Palibin’ a ’Josee’. Ty se rovněž obejdou bez řezu, a dokonce příjemně voní.
