Rod levandule (Lavandula) zahrnuje desítky druhů a stovky odrůd. Pocházejí od Středozemního moře, ale vlivem oteplení a změnou klimatu se některé pěstují i u nás. Existují zcela mrazuvzdorné druhy, ale i takové které naši zimu nepřečkají, a vysazují se proto do nádob a na zimu přenášejí do bezmrazých prostor. Které jsou které?
Spolehlivá levandule úzkolistá
Nejpěstovanější levandulí na českých zahradách je jednoznačně levandule úzkolistá zvaná také lékařská (L. angustifolia). Byla vyšlechtěna do velkého množství odrůd, proto může dorůstat do 40, ale i 80 cm (obvykle 40–50 cm). Vyznačuje se aromatickými šedozelenými listy a květy modré až modrofialové, ale i růžové nebo bílé barvy. Má ráda přímé slunce, občasnou zálivku a dobře se množí řízkováním, příp. hřížením.
Pokud pominete bíle nebo růžově kvetoucí odrůdy, odrůdy s panašovanými listy nebo málo vonné odrůdy, stojí za pozornost ty následující. Odrůda 'Hidcote' patří asi k nejpěstovanějším vůbec. Má modrofialové květy a příjemnou vůni. Vysokým obsahem vonných silic se vyznačují např. odrůdy 'Aromatico Blue' a'Imperial Gem', stříbřitě šedými listy se mohou pochlubit odrůdy 'Princess Blue' nebo 'Silver Mist'.
Ke sklizni určený lavandin
Druhou levandulí, která zvládá naši zimu (i když o trochu méně než úzkolistá), je levandule prostřední (L. X intermedia). Ta vznikla zkřížením levandule úzkolisté a širokolisté a označuje se jako lavandin. Jedná se o vysoký (běžně kolem 100 cm), neplodný (vegetativně množený) hybrid s vysokým obsahem vonných silic, který se ve Francii pěstuje na polích a je určený ke sklizni.
Za její nižší odolnost vůči mrazu “může" L. latifolia, která u nás hůře přezimuje. I tak je ale možné lavandin v našich podmínkách pěstovat, jen je třeba zvolit chráněné stanoviště a teplou půdu a na zimu počítat s nastýlkou. K typickým modrým nebo modrofialovým odrůdám patří např. 'Grosso', 'Fragrant Memories' nebo 'Hidcote Giant'.
Jak se o levandule starat
Levandule potřebují teplé a osluněné místo s propustnou a spíše sušší a na živiny chudší hlinitopísčitou půdou. Dobře prospívají i ve štěrkových záhonech, v těžkých a mokrých půdách ale živoří a zacházejí. Nevyhovuje jim ani automatická závlaha nebo mulčování kůra. Vysazovat se mohou jako solitéry, ale i ve skupině (alespoň ve třech exemplářích) – lépe pak při kvetení vyniknou. Při výsadbě nezapomeňte na dostatečný rozestup, který by měl být (s ohledem na konečnou velikost vybrané odrůdy) až půl metru.
Pro pěkný a kompaktní vzhled a delší životnost je potřeba levandule pravidelně zastřihávat. Bez každoročního zpětného řezu polokeře levandulí odspodu vyholují. Levanduli lékařskou je nejvhodnější zkracovat hned po odkvětu, tj. během srpna, a to až o třetinu. Do zimy tak rostliny ještě obrazí a nové výhony stačí vyzrát. Levanduli prostřední, která kvete o něco později, se doporučuje zastřihnout až na jaře, hned jak začne rašit (v březnu až dubnu).
