Zvonkovitě skloněné květy ladoněk
Ladoňky (Scilla) rozkvétají o trochu později než sněženky (Galanthus) a talovíny (Eranthis), ale jejich květy můžete v zahradách vidět už v únoru a březnu. Mají rády slunná místa, dobře rostou i pod listnatými dřevinami (kvetou dříve, než se keře a stromy olistí) a vysazují se i do trávníku (koncem léta, asi 10 cm hluboko), kde zplaňují. Jejich semena často po zahradě roznášejí mravenci, kterým chutnají jejich semenné přívěsky.
- K nejznámějším patří asi ladoňka sibiřská (S. sibirica, nověji Othocallis siberica). Bývá vysoká 5 až 20 cm a z jedné cibule vyrůstají obvykle 2 až 3 kápovitě ukončené listy a 1 až 3 stvoly nesoucí modré (vzácněji i bílé) zvonkovitě skloněné květy (na jednom stvolu bývá zpravidla jeden nebo dva květy). Ladoňka se snadno množí samovýsevem a záhy po odkvětu se zatahuje.
Ladoňka sibiřská patří na zahradách k nejčastěji pěstovaným drobným cibulovinám.
Foto: Shutterstock
- V zahradách je hojně pěstovaná i ladoňka bleděmodrá (S. mischtschenkoana), které z jedné cibule vyrůstají 3 až 4 stonky (10–15 cm vysoké) nesoucí 3 až 5 doširoka otevřených květů bílé až světle modré barvy s tmavším středovým proužkem. Kvete v březnu, podle dané lokality, a daří se jí pod keři a stromy, ve skalkách nebo v záhonových lemech.
- V přírodě se můžete setkat i s ladoňkou dvoulistou (S. bifolia), pro niž je typické, že vytváří obvykle jen dva listy, které mají kápovitou špičku. Květenstvím je jednostranný hrozen modrých květů. Pozor, tato ladoňka patří mezi chráněné druhy, proto si ji z přírody do zahrady nepřenášejte.
Květy ladoniček jsou většinou modré s bělavým středem. Setkat se můžete ale i s růžovokvětými a bělokvětými kultivary.
Foto: Shutterstock
Květy ladoniček mají bílý střed
Ladoničky (Chionodoxa) vykvétají často ještě na sněhu nebo při jarním tání. Jejich stvoly nesou hrozny světle modrých zvonkovitých květů, které mají bílý střed, ale pěstují se i bíle nebo růžově kvetoucí kultivary.
Na zahradách se nejčastěji pěstuje ladonička bělomodrá označovaná také jako zářící (Ch. luciliae), která dorůstá do 15 cm a vytváří dva až tři žlábkovitě prohnuté přízemní listy. Z jedné rostliny vyrůstá jeden stvol nesoucí hrozen se 2 až 4 květy. Rostlina se uplatní hlavně v mírně zastíněných skalkách, ale i podél cest, pod řídkými keři nebo v trávníku. Cibulky se vysazují do hloubky 8 cm, nejlépe ve skupinách. Šíření semen ladoničky opět napomáhají mravenci.
Ladoník může být během kvetení na přelomu jara a léta vysoký 40 až 50 cm, některé druhy i 100 cm.
Foto: Shutterstock
Vysoký ladoník nepřehlédnete
Ladoník (Camassia quamash) od ladoněk a ladoniček rozeznáte snadno. Z cibule o průměru až 5 cm (vysazuje se na podzim 10–20 cm hluboko) vyrůstají úzké listy, které vytvářejí malý trs, a květní stvol, který může být až 50 cm vysoký, zakončený řídkým hroznem modrých až fialových květů. Rostlina kvete od dubna do začátku června a hodí se pro zplanění v trávě. Listy zatahují během června.
V zahradách se ale setkáte spíše s ladoníkem Leichtlinovým (C. leichtlinii), který vytváří robustní trs listů a až metrový květní stonek s modrými nebo krémově bílým květy (podle poddruhu). Vyhovuje mu slunné či polostinné místo s živnou a vlhčí půdou. Rostlina kvete od května do začátku července, ochotně tvoří semena, sama se přesévá a zplaňuje. Pozor – přesazování nemá ladoník rád.
Ladoňkám se podobá i puškinie
S ladoňkami si je jménem i vzhledem podobná další cibulovina, a to puškinie ladoňkovitá (Puschkinia scilloides var. libanotica), která je snadno zaměnitelná s ladoňkou bleděmodrou (Scilla mischtschenkoana). Je to asi 15 cm vysoká rostlina, která se v září až říjnu vysazuje do hloubky 8–10 cm a následující rok rozkvétá v březnu až dubnu (ladoňka bleděmodrá o měsíc dříve).
Z jedné cibule vyrůstají nejčastěji dva listy a na květním stvolu (obvykle jediném) vytváří rostlina hrozen bělavých květů (6–20) s modrými žilkami – květenství připomíná hyacint. Vhodným stanovištěm jsou pro puškinii třeba skalky nebo místa s propustnou půdou pod keři a stromy. Nejlépe vynikne ve skupinách a pozor – nemá ráda okopávání.
