Mulčovací kůra je uleželá nadrcená borka (kůra) jehličnatých stromů, nejčastěji borovice, ale i smrku. K přednostem kůrového mulče patří, tak jako u jiných mulčů, že při dostatečné vrstvě brání růstu plevelů, omezuje odpar vody z půdy, a snižuje tak potřebu zálivky, vyrovnává teplotní výkyvy a částečně chrání kořeny rostlin před namrzáním. Kůra má navíc i dekorační efekt.
Kůrový mulč odebírá při rozkladu z půdy dusík
Výhody mulče jsou známé. Méně se však ví, že při svém rozkladu váže kůra dusík, který pak vysazeným rostlinám chybí. Proto se před použitím mulčovací kůry doporučuje záhon nejen pečlivě vyplít a důkladně zalít, ale i pohnojit třeba rohovými pilinami (50–80 g/m2). Nedostatek dusíku jinak může zamulčované rostliny poškodit.
Vrstva kůrového mulče by měla měřit max. 5 cm
Dříve se rovněž doporučovalo záhony mulčovat kůrou v 10cm vrstvě. Dnes se zahradníci přiklánějí spíše k vrstvě vysoké do 5 cm. Důvodem je přílišné a trvalé vlhko, které se pod vysokou vrstvou kůry drží, nedostatek vzduchu, kterým trpí kořeny zamulčovaných rostlin, a také prostředí vhodné k rozvoji plísní, hub nebo slimáků.
K jakým rostlinám se mulčovací kůra hodí?
Rada zkušených zahradníků zní: dřevo pod dřevo. Znamená to, že by se vrstva kůry měla pokládat jen pod dřeviny (údajně jim nahrazuje chybějící přirozenou vrstvu opadu). Pro slunomilné keře či polokeře může být však vhodnější minerální mulč, jako třeba štěrk. K trvalkám a dalším rostlinám je kůra nevhodná a nedoporučuje se také rozhrnovat až přímo ke kmenům stromů.
Kůra okyseluje půdu, což některé rostliny vítají
Jelikož při svém rozkladu mulčovací kůra okyseluje půdu, je ideální k rostlinám, které mají podobné prostředí rády. Jedná se především o pěnišníky, azalky, vřesy nebo třeba borůvky, jehličnany...
Drcenou kůru k dřevinám vrstvěte hned po výsadbě
K vrstevní kůrového mulče je nejvhodnější asi podzim, ideálně hned po výsadbě nových dřevin, příp. na jaře. Na dříve zamulčované plochy, kde se již kůra rozpadá, je samozřejmě nutné ji doplňovat průběžně.
