Ořechoplodec nebo také ořechokřídlec (Caryopteris) je oblíbený nejen pro své modré (někdy i nafialovělé nebo bílé) květy, které kvetou od srpna do října. Vyhledávanou dřevinou je rovněž pro vonné listy (po promnutí jemně voní po citronu), které mohou mít zelenou až šedozelenou barvu, ale existují také odrůdy se žlutozeleným nebo bílozeleným olistěním.
Jak pěstovat ořechoplodec
Ořechoplodec má rád slunná, teplá a chráněná místa se spíše sušší, a hlavně propustnou půdou (preferuje vápnitou, může být i chudá na živiny). Dorůstá do výšky 1–1,5 metru. Na jaře se kvůli zahuštění sestřihává na zhruba 10 cm – kvete na jednoletých výhonech.
Na trvalkový záhon se často vysazuje společně se středomořskými bylinkami, jako je levandule, santolína apod., ale muže se pěstovat i v nádobách. Zálivku obvykle nepotřebuje. V chladnějších oblastech občas vymrzá, proto se k němu doporučuje zimní nastýlka ze suchého listí. Při namrznutí větví na jaře ale většinou nové výhony spolehlivě vyraší (dávají si ale načas, tak ořechoplodec předčasně nevykopávejte). Je možné ho množit semeny nebo řízkováním.
Ořechoplodec klandonský
Nejznámější a u nás asi nejpěstovanější je ořechoplodec klandonský (Caryopteris x clandonensis), nazvaný podle anglického West Clandonu, kde v minulém století vznikl zkřížením ořechoplodce mongolského (C. mongholica) a ořechoplodce šedivého (C. incana). Kvůli samovolnému přesevu, se může po zahradě rychle rozšířit.
Dalších asi 15 druhů ořechoplodce se navzájem liší odstínem modré barvy květů, ale i barvou listů.
