Pokud je na zahradě ponecháte svému osudu, dočkáte se jedinečné barevné škály, která nebude mít obdoby. Co bychom tedy o orlíčku měli vědět ještě před tím, než si ho do zahrady vysadíme?
Květy s typickou ostruhou
Náš původní domácí orlíček obecný (Aquilegia vulgaris) je vysoký od 30 do 60 cm a má modrofialové květy s typicky zakřivenou ostruhou. Ale zahradníci se za ta léta činili a vyšlechtili řadu kultivarů, které mají květy jednoduché či plné, a to různých barev. Květy orlíčků jsou umístěné na pevných stoncích, které vyrůstají mezi zpeřenými přízemními listy, tvořících růžici. Orlíček se dokáže samovolně vysemeňovat a vznikají tak kříženci neuvěřitelných barev. Pěstuje se nejen ve smíšených trvalkových záhonech, ale nižší druhy také na skalce či v nádobách.
Jak pěstovat orlíček
Pokud tuto trvalku na záhoně ještě nemáte, s její výsadbou vyčkejte až do května, kdy je jistota, že nepřijdou žádné velké mrazy. Nejlépe vynikne, pokud jich vysadíte do skupiny, a to v rozestupech 20-30 cm. Orlíček vyžaduje slunné polohy, snese i polostinné, roste vesměs v každé půdě, nejlépe hlinité a humózní, nepříliš suché. V polostínu ale počítejte s tím, že bude méně kvést. Jakmile se na záhonu dobře ujmou, vydrží zde bez problémů až sedm let. S přesazováním orlíčků si to vždy dobře rozmyslete, protože má dlouhé, dužnaté mrkvovité kořeny a přesazení hůře snáší.
Tyto druhy patří mezi nejkrásnější
Orlíček obecný není jediným druhem, který se pěstuje na našich zahradách, byť většina nových druhů z tohoto původního pochází. Dalším druhem je orlíček velkokvětý nebo také americký (Aquilegia caerulea) s výškou kolem 80 cm a nápadným, hvězdicovitým květem s dlouhou ostruhou v různých barvách. Na osázení skalek, do nádob se využívá orlíček vějířovitý (Aquilegia flabellata) se zakřivenou ostruhou s barvou květů bílá, růžová nebo modrá. Kultivar ´Ministar´ dorůstá do výšky pouze 20 cm a má krásný, modrobílý květ.
Orlíček nemá rád sousedy
Orlíček sice patří mezi nenáročné trvalky, ale jednu věc vám neodpustí. Nemá totiž rád konkurenci jiných kořenů, takže na to myslete již při jeho výsadbě a od ostatních rostlin ho vysaďte alespoň 50 cm. Nechcete-li, aby došlo k samovolnému křížení jedinců, nikdy ho nesmíte nechat vytvořit semena. Odkvetlé květy tedy odstraňujte, aby se nevytvořila tobolka se semínky. V opačném případě, pokud chcete mít širší barevné spektrum květů, tobolky se semínky na rostlině ponechte a příští rok sami uvidíte, jak se orlíček dokáže samovolně šířit po zahradě.
O autorce:
Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již přes 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.
