Skvěle zvládá střih i namrznutí a dá se z něj vytvořit stálezelený živý plot
Latnatec, po staru také zpododěr, okrasný keř z čeledi rašetlákovitých, pochází ze slunné Kalifornie, což o něm napovídá, že má rád teplo a slunce, a to je také jedinou jeho nevýhodou. Jinak má několik zásadních předností. Na zimu neopadává, má překrásné modré laty drobných kvítků, velmi dobře zvládá střih a snadno se tak z něho tvoří živý plot, spíše nižších výšek. Vytváří se z něho například plůtky oddělující zahradní posezení a jiné lemy, které jsou po celý rok zelené a v průběhu května a června zmodrají pod záplavou květů, u některých kultivarů i déle. Vyšší kultivary bez problému dorostou i výšky 2 m.
Zasadit se dá taktéž do květináče, který jednoduše umístíte na zahradě, kam chcete, ale skvěle rozzáří i balkon nebo terasu. Po zbytek roku pak bude doplňovat svou zelení barevné letničky.
Z latnatce se v době, kdy kvete naplno, stane doslova modrý oblak. Květy obalí celý keř a listy tak nejsou téměř vidět. Nejčastěji kvete v květnu a červnu
Najděte vhodné místo a ochraňte ho, jinak při velkých mrazech zmrzne
Většina jeho kultivarů zvládá nejnižší teplotu okolo -18 °C až -24 °C, což v našich klimatických podmínkách může být problém. Dobře si povede v oblasti jižní Moravy a dalších teplejších oblastech, na ostatních zahradách mu budeme muset pomoci. Na horách latnatec potkáme jedině v květináči.
Vděčný bude za bohatou zimní přikrývku půdy mulčem, ale zakrývat ho textilií není vhodné, hůře by se potom vyrovnával s přímým sluncem po odkrytí. Hrozí-li tuhé mrazy, můžeme ho načas zakrýt netkanou textilií či chvojím.
Mladší keře po výsadbě snáší mrazy hůře, výhodou je, že starší keříky se po omrznutí již poměrně dobře zmátoří a znovu obrostou.
Rostlinky v květináči v případě potřeby přesazujeme do větších nádob. Na zimu je uklidíme do chladné světlé místnosti, kde nemrzne a občas zaléváme, aby květináč úplně nevyschnul. V žádném případě zeminu nepřemokřujeme.
Květy latnatce jsou také často obletovány pilným hmyzem
Pro krásné květy jedině slunce a správný střih
Půdu volíme živnou, spíše kyselou, v žádném případě vápenitou, kde hrozí žloutnutí listů kvůli chloróze. Půda by neměla být vysychavá a během úmorných veder zavlažujeme. Stanoviště se hodí slunné, případně polostín, kde však může méně kvést. Určitě pro něj najdeme místo chráněné před zimními větry, poblíž staveb, zídek nebo dalších rostlin a stromů.
Kvetou na jednoletých výhonech, tím pádem mu případné omrznutí tolik neuškodí. Omrzne-li, omrzlé větve seřízneme a díky tomu znovu bohatě obrazí. Velikost a tvar usměrňujeme střihem, což také podpoří hustější růst. Stříháme nejlépe po odkvětu, případně zjara, protože při pozdějším střihu by nově vyrostlé výhonky snadno zmrzly. Z toho důvodu také nehnojíme hnojivy pro urychlení růstu, aby nové výhony neomrzly.
Nejoblíbenější kultivary
K dostání je bohaté množství kultivarů, různě vysokých i půdopokryvných, s různě velkými květy. Všechny ale kvetou dokonale nebeskou sytou modrou barvou. Níže uvádíme některé oblíbené z nich.
Ceanothus 'BLUE MOUND' – zhruba 1,5 m vysoká i široká odrůda hustého růstu a lépe mrazuvrdorná
Ceanothus thyrsiflorus 'VICTORIA' – v zemích s mírnějšími zimami roste až do 3 metrů, u nás do 1–2 m
Ceanothus 'Gloire de Versailles' – kvete v červenci až září, výška 0,7 – 1,5 m, mrazuvzdorný až do -24 °C
Ceanothus 'Blue Saphire' – nižší, spíše půdopokryvný, rostoucí do šířky, mrazuvzdorný do -15 °C až -18 °C
