Řebříček obecný (Achillea millefolium) je zajímavý už svým latinským a českým názvem. Achillea odkazuje zřejmě na trojského hrdinu Achilla, který měl podle některých zdrojů ošetřovat a léčit zranění svých spolubojovníků právě řebříčkem. Druhový název millefolium zase vznikl z latinského slova tisíc (mille) a list (folium) – takže tisícilistý – což při bližším pohledu na olistění řebříčku odpovídá skutečnosti (lístků a úkrojků má nepočítaně). Vzhled listů měl asi podíl i na českém názvu řebříček, protože lístky rostliny připomínají dříve používaný žebřík s příčkami na jedné stojně.
Řebříček je vhodný do záhonu i k řezu
Řebříček obecný se vyznačuje vzpřímenými a pevnými stonky, které jsou olistěné zelenými nebo šedozelenými úzkými vykrajovanými listy. (Šedozelené kultivary ale nebývají tak dlouhověké a odolné vůči mrazům jako zelené.) Rostlina se na vhodném stanovišti snadno rozrůstá a většinou bez problémů přezimuje. K množení je nejvhodnější podzimní dělení trsů nebo zakořeňování polovyzrálých řízků začátkem léta. Ze škůdců napadají řebříček jen mšice.
Květenství řebříčku se skládá z 50 až 150 úborů, které rozkvétají v červnu a červenci. Při odstranění odkvetlých květů může rostlina nasadit na nové, které pak kvetou na podzim. Řebříček se často pěstuje k řezu nebo do suchých vazeb. Na záhonu ho doplní modře nebo fialově kvetoucí rostliny, jako jsou šalvěje, stračky, plamenky nebo oměje.
Řebříček jako skromná léčivá bylinka
Původní forma řebříčku u nás běžně roste podél cest, na suchých loukách nebo stráních. Na půdu není tudíž řebříček náročný, vyhovuje mu téměř jakákoli, musí být ale propustná (ideální je písčitá nebo štěrkovitá). Vlhko a přemokření nesnáší. Sucho ostatně potřebuje rostlina i pro úspěšné přezimování. Dobře prosperuje na plném slunci, kde odolává i přísuškům.
Řebříček obecný je známý i jako léčivá rostlina. Účinné látky jsou obsažené v kvetoucí nati a dokážou zmírnit křeče a bolesti při trávicích obtížích nebo menstruaci, mají močopudné a antibakteriální účinky a pomáhají snižovat horečku.
