Stálezelené rostliny chybějí sice v málokteré zahradě, mají však úlohu spolehlivého komparzu, kterého si ve vrcholné sezoně zahradního roku nevšimnete, protože je zastíní kvetoucí rostliny nebo dřeviny s nádherným podzimním zbarvením. Do popředí vystoupí až koncem podzimu, v zimě a časně na jaře, kdy mnoho rostlin prochází obdobím zimního klidu. Tehdy stálezelené dřeviny nespočtem zelených odstínů a rozmanitými strukturami promění zahradu v místo, které navzdory zimě vyzařuje zvláštní kouzlo.
Stálezelená klasika i méně obvyklé druhy rostlin
Kromě „zahradní klasiky“, k níž patří tis, jalovec, cesmína a borovice, se v poslední době osvědčuje například bobkovišeň portugalská (Prunus lusitanica). Nové impulzy mohou do zahradní tvorby vnést neobvyklé rostliny jako mahonie ’Soft Caress’ nebo choisye (Choisya), které na první pohled zaujmou „jinakostí“ listů a barev. Keře nesoucí plody, jako skalník vrbolistý nebo hlohyně, navíc přinášejí výrazné barevné prvky, a měly by proto dostat dobře viditelné místo, třeba podél cesty nebo na jejím konci.
Stálezelené rostliny citlivější na mráz a jejich alternativy
Protože ne všechny stálezelené rostliny – například nandina (Nandina), masoplod (Sarcococca) a planika velkoplodá (Arbutus unedo) – snesou silnější mráz, vyplatí se, když si v místní stromkové školce necháte poradit ohledně vhodného stanoviště.
Existují stálezelené alternativy i do trvalkového záhonu nebo pod stromyy, jako tlustonitník (Pachysandra), škornice, dlužicha a pryšec myrtovitý, které jsou navíc i nenáročné na péči. Mezi nimi se dobře uplatní malé skupiny s kobercovitou ostřicí japonskou, stejně jako odkvetlé okrasné trávy, které do stálezeleného prostředí přinesou trochu změny. Po mrazivých nocích jejich struktury díky jinovatce vyniknou ještě zřetelněji. Ano, v zimě se do zahradní tvorby zapojuje i mráz: tak proč toho nevyužít?
