Suchý stín se vyskytuje i pod převisy střech, prostor pod stromy bývá ale častější. Příznivější situace se přitom nachází pod opadavými listnatými stromy než pod jehličnany, pod nimiž je navíc díky spadanému jehličí více kyselá půda. K nepříznivým podmínkám suchého stínu je možné přičíst i mohutný kořenový systém vzrostlých stromů, který odčerpává značnou část vláhy, jež se přes koruny a listy do půdy vůbec dostane. Mělčeji kořenící rostliny pak nemají téměř šanci... Naštěstí tomu tak úplně není.
Rostliny kvetoucí zjara před olistěním stromů
Jednou z možností, jak oživit suchý stín pod stromy, je výsadba jarních cibulovin. Ty totiž mají k dispozici jednak relativní dostatek vláhy po zimě (i když třeba letošní zima byla spíš suchá), a jednak dostatek světla pod opadavými dřevinami, které ještě nestihly obrůst listy.
Tyto rostliny na jaře zazáří svými květy, po odkvětu ale zatáhnou do cibulí (nebo jiných podzemních orgánů) a po zbytek sezony je pod stromy prázdno. Patří sem např. sněženky (Galanthus), ladoňky (Scilla), ladoničky (Chionodoxa)... ale i jarní sasanky (Anemone), dymnivky (Corydalis), orseje (Ficaria) nebo třeba talovíny (Eranthis).
Podrost do suchého stínu na celou sezonu
Jestliže však chcete mít suchý stín osázený celoročně, musíte dané stanoviště ozelenit i jinými trvalkami, které dodají místu barvu i po zatažení cibulovin.
Místo vrstvy mulče nebo štěrku lze využít škornici (Epimedium), stejně jako kamejku (Buglossoides). Vhodné jsou i dlouhověké kakosty (dalmatský, kantabrijský, oddenkatý – Geranium dalmaticum, G. cantabrigiense, G. macrorrhizum), které se šíří oddenky a přes zimu zůstávají zelené (nebo napůl stálezelené – jen mladé listy). Možností je i barvínek menší (Vinca minor) nebo odrůdy bergénie (Bergenia), které jsou stejně jako kakosty dlouhověké a stálezelené, vytvářejí zapojené porosty a hlavně – zvládají stín a sušší půdu.
Ke spolehlivým půdopokryvným rostlinám se řadí i pitulník (Lamium galeobdolon, hluchavka se žlutými květy) nebo jahodka indická (Duchesnea indica) s nejedlými plody, které připomínají klasické jahody. Zapomenout byste neměli ani na jednu z nejvíce přizpůsobivých trvalek – šantu hroznovitou (Nepeta racemosa), která toleruje i suchý stín pod stromy, a navíc dlouho kvete.
Další druhy nejsou klasickými půdopokryvnými rostlinami, ale mají také vysokou toleranci k suchu: růžově fialová hvězdnice (Aster ageratoides) a světle zelená čemeřice smrdutá (Helleborus foetidus), zelenožlutý pryšec mandloňovitý (Euphoriba amygdaloides var. robbiae) a bílý kokořík vonný (Polygonatum odoratum). Vybrat lze i mezi trávami a kapradinami: vhodné jsou například ostřice stinná (Carex umbrosa) a bika sněžná (Luzula nivea), osladič (Polypodium) a domácí kapraď samec (Dryopteris filix-mas). Rostliny v prvním létě pravidelně zalévejte, aby se dobře uchytily.
