Brambořík perský (Cyclamen persicum) je jedna z nejoblíbenějších zimních květin – jen si vzpomeňte, kolikrát vám ho někdo přinesl jako malý dárek na rozjasnění šedých únorových dnů... Jenže život bramboříků často trvá jen do jara – pak skončí na kompostu, protože v obývacím pokoji je na ně moc teplo, v zahradě zase moc chladno, a málokomu se chce rostlinu, která na klidové obrobí zatahuje, někde uchovávat.
V souladu s českým jménem kvete brambořík jarní (Cyclamen coum – na fotce) už od února, zatímco brambořík břečťanolistý (Cyclamen hederifolium) otevírá poupata od konce srpna.
Foto: Shutterstock
Na konci zimy rozkvétá brambořík jarní
Jinak je to s mrazuvzdornými venkovními druhy, jako je brambořík jarní (Cyclamen coum). Ten rozkvétá často už na konci zimy a jeho květy pak v zahradě krášlí začínající jaro. Nepřehlédnete ho, i když je vysoký pouhých 10 až 15 cm – zvlášť když rostlinám dáte čas, aby se rozrostly v krásné koberce. Daří se mu na místech chráněných před prudkým sluncem a na vhodných místech se šíří semeny.
Aby růžové nebo bílé květy působily i z dálky, je nejlepší vysadit jich hodně (16 kusů na metr čtvereční). Ale protože půvabně tvarované květy a detaily různě vzorovaných listů nejlépe oceníte při pohledu zblízka, nezapomeňte si aspoň jednu rostlinu zasadit do květináče a postavit na místo, kde ji budete mít na očích. Na zimu rostlinu i s květináčem zapusťte do půdy pod stromem.
Bramboříky z nádob se ujímají lépe
Ostatně, při nákupu je lepší sáhnout po brambořících v nádobě. Většinou se totiž ujímají lépe než hlízy, které se prodávají a sázejí na podzim. Když si teď koupíte brambořík jarní v květináči, můžete ho – pokud už půda není zmrzlá – rovnou zasadit. Dobře mu bude na místech, kde se daří sněženkám: oba druhy mají rády humózní půdy a stanoviště, kam na jaře svítí slunce, ale v létě (když se koruny stromů olistí) se schovají do stínu.
Listy bramboříku břečťanolistého (Cyclamen hederifolium) opravdu připomínají břečťan.
Foto: Shutterstock
Čas na výsadbu volných hlíz je na podzim; sázejte do hloubky asi 5 centimetrů (2–10 cm podle druhu) a zakryjte je humózní půdou. Hlízy s kořeny nahoře vysazujte hlouběji, ty, které koření na boku nebo dole, mělčeji. Pak už nepotřebují prakticky nic: dokonce platí, že přílišná péče jim může škodit. Po zatažení listů (v květnu) rozhodně nezalévejte (vlhko škodí!), na podzim půdu nekypřete: uškodili byste vyvíjejícím se semenáčkům.
Na jaře kvete i třícentimetrový brambořík malokvětý
Existuje několik dalších druhů bramboříků, které rozkvétají na jaře. Většina z nich však pochází z teplých středomořských oblastí, a tak se u nás neobejdou bez zimního krytu nebo se musí pěstovat ve skleníku. Na stanovišti s propustnou půdou tak lze například pěstovat brambořík malokvětý (C. parviflorum): drobný druh (výška asi 3 cm), jehož purpurové květy se objevují na jaře, vynikne na skalce.
Mnohé z bramboříků uváděných jako samostatné druhy (např. C. abchasicum, C. ibericum, C. alpinum) jsou v novější literatuře považovány za poddruhy bramboříku jarního. V dubnu rozkvétá brambořík vykrojený (C. repandum), který vysazujte do zahrady jen v oblastech s mírným klimatem a na zimu mu dopřejte zimní ochranu z listí a chvojí.
Koncem léta rozkvétá brambořík břečťanolistý
Pokud se do bramboříku jarního zamilujete, můžete si „dobu růžových koberců“ ještě jednou zopakovat. Stačí, když si v zahradě najdete místo pro výsadbu bramboříků břečťanolistých (C. hederifolium): mají podobné nároky jako brambořík jarní, kvetou ale až od konce léta a potěší vás i listy s krásnou kresbou. Ty zůstávají na rostlině až do jara, a zdobí tak zahradu do chvíle, kdy zase rozkvetou bramboříky jarní.
