Mochyni mnozí znají jako Physalis nebo jako „lampionky“. Po odkvětu se totiž kalich rostliny zvětší a vytvoří balonkovitě nafouknutý „lampionek“, který chrání bobuli uvnitř. Nespleťte si ale druh: zatímco mochyně peruánská (Physalis peruviana), o níž je řeč, vytváří kalichy šedozelené barvy, mírně jedovatá mochyně židovská třešeň (P. alkekengi) je známá oranžovými kalichy.
Nezralé plody mochyně jsou mírně jedovaté
Nezralé bobule mochyně peruánské jsou mírně jedovaté. Zralost se pozná podle květních kalichů, které začnou zasychat a získají šedozelenou barvu – odstraňují se však až před konzumací bobulí. Žlutooranžové zralé plody chutnají jako jahody, kiwi a meruňky dohromady, voní po ananasu a v chladu vydrží hodně dlouho. Semínka z dužniny je možné omýt, usušit a na jaře opět vysít.
Nedozrálé bobule mochyně přeneste do tepla
Aby bobule mochyně peruánské dozrály a získaly dobrou chuť i aroma, potřebují čas. V květináčích přenesených do skleníku nebo do zimní zahrady stihnou dozrát i pozdě založené plody.
Pokud však skleník a zimní zahradu nemáte, sesbírejte nezralé plody ještě před prvním mrazem, uložte je do mělké krabice a uskladněte v suché místnosti s teplotou 20 až 25 °C. Jakmile bobule uvnitř usušených pergamenových kalichů zoranžoví, můžete je jíst. Popsaný postup však funguje pouze s plody mochyně peruánské, nikoli s malými plody jedlé mochyně ojíněné (P. pruinosa).
Zdroj: aktualizovaný autorský článek
