Jehličnatku je možné přirovnat k hrabance nebo surovému humusu z jehličnatých lesů. Pozor ale, musí jít o borové porosty. Hlavní součástí je totiž jehličí z borovic, které jsou v různé fázi rozkladu. Určitý podíl v listovce mají i odumřelé podrostové rostliny.
Proč a jak si vyrobit vlastní listovku
Vlastnosti a použití jehličnatky
Nejvýraznější vlastností jehličnatky je její kyselost. Hodnota pH se totiž pohybuje v rozmezí 3,5–5,5. Oceňovaná je i její vzdušnost a propustnost, a hlavně nakypřovací schopnost. Ta se ovšem při delším skladování na hromadách snižuje (zhruba po roce). Tím, jak se jehličnatka dále rozkládá, se naopak zvyšuje její nasákavost.
Na živiny je jehličnatka chudá (a víceméně živiny ani nepoutá), což však třeba pěnišníkům, ke kterým se často používá, nevadí. Hrabanka z borového jehličí se hodí také k vřesovcovitým rostlinám, azalkám a někdy se přidává do směsí různých substrátů pro další druhy rostlin.
Máte-li na zahradě místo borovic smrky, můžete použít samozřejmě i hrabanku ze smrkového jehličí. Ta se však rychleji rozkládá a má malou nakypřovací schopnost (je hutná).
