Kompost je nejpřirozenějším prostředkem ke zlepšování půdy. Někdy se označuje jako srdce zahrady, i když přiléhavější by možná byl žaludek, nebo také biopohon, protože plynule udržuje, příp. zvyšuje úrodnost půdy. Správné kompostování však vyžaduje teoretické znalosti a praktické zkušenosti. Jen tak budete vědět, co se ve vašem kompostu právě odehrává, a bude moci tento děj usměrnit žádoucím směrem.
Jak nastartovat rozkladné procesy v kompostu
Pro správný proces kompostování je důležitá teplota uvnitř kompostu. Po navršení organického materiálu na kompostovací hromadu (nebo do kompostéru) anebo po jeho přeházení se tento materiál rychle zahřeje na teplotu 50 až 60 °C. (Průběh procesu uvnitř kompostové hromady můžete kontrolovat pomocí teploměru do kompostu.) Semena plevelů, předem usušené oddenkaté i kořenové vytrvalé plevele, plísně nebo jiné původce chorob rostlin však zničí až teploty mezi 65 a 70 °C, které musí navíc trvat několik dnů. V případě potřeby proto přesuňte materiál z obvodu hromady (kde je chladněji) nahoru.
Při teplotách okolo 80 °C (při vysokém podílu kuchyňských zbytků nebo posečené trávy) se ale uvolňuje dusík v podobě amoniaku (čpavek) a oxidu dusného (rajský plyn). Ani jedna z těchto látek neprospívá drobným půdním organismům, které organický materiál rozkládají. Žádoucího ochlazení kompostu docílíte buď odkrytím víka, nebo přimícháním suchého spadaného listí.
Fungují urychlovače kompostu a jiné přísady?
Podle ročního období trvá 6 až 12 měsíců, než se odumřelé zbytky rostlin promění v humus bohatý na živiny. Během prosívání (prohazování) kompostu zůstávají tou dobou na sítu už jen hrubší kousky větví. Proces rozkladu nelze příliš zkrátit ani koupeným urychlovačem kompostu a podobně „účinné“ je i „očkování“ každé vrstvy malou hromádkou vlastního už dozrávajícího kompostu.
Dávka organického vápence z mořských řas a kamenné moučky smísená před použitím s jemným drobivým materiálem ale obohatí nově vznikající půdu důležitými minerály a stopovými prvky, jako je hořčík nebo zinek. Vysoký podíl křemičitanů v jemně mleté kamenné moučce posiluje listy a zvyšuje obranyschopnost rostlin proti škůdcům a chorobám. Doporučuje se proto dávka 5 až 10 g na 10 litrů kompostu.
Jak zajistit v kompostu optimální vlhkost
Všichni drobní živočichové a mikroorganismy podílející se na rozkladu organických zbytků v kompostu potřebují tmavé a rovnoměrně vlhké prostředí. Vysušování kompostové hromady sluncem, ale i nadměrnému nasáknutí dešťovou vodou proto zabráníte zakrytím kompostu rákosovou rohoží nebo propustnou netkanou textilií.
Pokud si vlhkostním stavem kompostu nejste jisti, trochu z něj rukou odeberte. Kompostovaný materiál má správnou vlhkost, když ho cítíte jako vlhký a při zmáčknutí z něj vytlačíte pár kapek vody. Jestliže z materiálu vymačkáte tolik vody jako z mycí houby, je kompost příliš mokrý a je nutné do něj přidat trochu suchého materiálu. Je-li naopak hodně suchý, je potřeba ho opakovaně skrápět. Každá dávka vody se při tom musí dobře vsáknout. Kropení tudíž opakujte tak dlouho, dokud nedocílíte požadované vlhkosti.
Kompostování napadených rostlin – ano i ne
Zahrádkáři často řeší, jestli kompostovat napadené zbytky rostlin. Bez obav lze kompostovat nahnilé spadané anebo skladované ovoce. Platí to i pro dýně a cukety napadené padlím nebo pro listí ovocných stromů s patrnými houbami, jako jsou rzi nebo strupovitost. Původci těchto chorob se totiž množí jen na živých rostlinných pletivech, případně se zničí během rozkladných procesů.
V zemi přežívající houby, bakterie a viry však přežijí i v kompostu. Nekompostujte proto kořenovou zeleninu infikovanou černou hnilobou mrkve, zelné košťály se známkami nádorovky kapustové (známé spíše pod názvem boulovitost brukvovitých), brambory napadené háďátky, ale vyhoďte je do popelnice, případně do popelnice na bioodpad, jejíž obsah skončí ve velké kompostárně. Během kompostování v profesionálním zařízení se choroboplodné zárodky bezpečně zničí.
