Mnoha lidem se však stává, že stojí v zahradním centru u regálu s hnojivy a nevědí si rady. Přitom vyznat se v hnojivech není tak těžké. V zásadě se dají rozdělit do dvou skupin: na organická a minerální. Ta první vznikají ze zahradních nebo zemědělských odpadů, ta druhá jsou vyrobena průmyslově nebo se získávají dolováním.
Zelené hnojení je šetrný způsob zlepšení půdy. Dodává záhonům živiny, organickou hmotu a plevelům znesnadňuje klíčení. Bobovité rostliny, jako je vojtěška a jetel, mohou vázat vzdušný dusík a ukládat ho do půdy. Pokud rostliny po několika měsících zaryjete, obohatíte půdu o živiny, a navíc zvýšíte obsah humusu. Na fotce je hořčice bílá.
Foto: Shutterstock
Organická hnojiva jsou šetrná k přírodě
Organická hnojiva se vyrábějí z odpadových látek ze zemědělství, které mohou být však nejen rostlinného, ale i živočišného původu, jako je např. vlna nebo kosti, guáno (trus mořských ptáků), melasa (vedlejší produkt při výrobě cukru). Jedná se třeba o rohové odřezky, rohovinovou moučku, hnůj nebo kompost.
Předností organických hnojiv je, že povzbuzují život v půdě, živiny se z nich uvolňují postupně a často jsou přípustné i v ekozemědělství. K nevýhodám patří, že jejich účinky nastupují většinou pomalu, mohou mít malý obsah dusíku a hnojiva se složkami zvířecího původu mohou být cítit.
Minerální hnojiva mají okamžité výsledky
Minerální hnojiva vznikají chemickými procesy (např. Haber-Boschův proces výroby amoniaku) nebo při dolování (např. draselné soli). K jejich výhodám patří rychlý účinek dodaných živin a vysoký obsah dusíku. S tím ale souvisí i jejich nevýhody: větší nebezpečí přehnojení a vymývání nadbytečného dusíku do spodních vod. Příkladem těchto hnojiv může být třeba Cererit, draselná sůl, dusíkaté vápno, vápnitý dolomit nebo močovina.
Hnojení minerálními a organickými hnojivy v praxi
Jelikož minerální hnojiva působí rychle, jsou ideální např. pro zásobení cibulovin na jaře, protože rostliny mohou živiny hned využít. Při hnojení buďte ale střídmí, co se týče množství – přehnojení může vést k poškození kořenů.
Organická hnojiva, jako rohová drť, působí déle, potřebují ale určitý čas na „rozběh“. Živiny mají rostliny k dispozici, až když půdní mikroorganismy rohovinu rozloží. Například růže proto pohnojte už časně na jaře tak, že rohovinu povrchově zapracujete do půdy. Ještě než růže porostou, začne rozkladný proces v půdě a živiny se budou průběžně uvolňovat. Rychleji přitom působí jemná rohovinová moučka.
Kombinovaná organominerální hnojiva nabízejí kompromis
Existují i kombinovaná hnojiva, která spojují obě složky – organickou i minerální. Výše uvedené nevýhody – tedy to, že organickým hnojivům dlouho trvá, než začnou účinkovat, a ta minerální se zase snadno vyplavují do spodních vrstev půdy – u kvalitních organominerálních hnojiv nebo přípravků s dlouhodobou účinnosti prakticky odpadají.
Hnojte podle konkrétní půdy a pěstovaných rostlin
Potřeba hnojení přitom závisí také na typu půdy – jíl, který zadržuje mnoho živin, potřebuje méně než chudý písek. Proto je dobré znát vlastnosti půdy, kterou v zahradě máte: příliš mnoho hnojiva rostlinám a životnímu prostředí škodí a stojí zbytečné peníze. Praktické je nechat si udělat rozbor půdy (a opakovat ho zhruba každých pět let) nebo obsah živin orientačně odhadnout (např. podle plevelů, které v dané půdě rostou, podle fyziologických chorob pěstovaných rostlin atd.)
Vedle typu půdy je rozhodující potřeba konkrétních rostlin. V zásadě platí: rostliny, které mají podat velký výkon, potřebují i víc hnojit. V okrasné zahradě je to trávník, který se musí vyrovnat s pravidelným sečením. V užitkové zahradě zase musíte doplnit živiny odebrané sklizní. Nezapomeňte přitom, že různé druhy mají odlišné požadavky: mezi „hladové“ patří dýně, zelí a rajčata. Ty nevystačí s předsezonním zásobním hnojením a budou potřebovat další dávky hnojiva během sezony.
