Planě rostoucí rebarbora se dlouhá léta používala výhradně jako léčivý prostředek na zažívací obtíže. Ze své domoviny v Číně pronikla na břehy řeky Volhy, která se tehdy ještě jmenovala Rha. V 18. století byla rostlina nazvaná „Barbar Rha“ (cizinka od řeky Rha, latinsky se reveň řekne Rheum rhabarbarum) objevena Brity, kteří ji začali používat jako zeleninu.
Kde pěstovat rebarboru
Kdo si jednou rebarboru neboli reveň kadeřavou zasadí do zahrady, má na dlouho vystaráno. Vytrvalou rostlinu můžete nechat na jednom místě celá léta. Její stanoviště je však třeba dobře vybrat, protože rostlina brzy zaujme alespoň metr čtvereční plochy.
Svou krásu naplno rozvine ve světlém polostínu ovocných stromů. Její obrovské listy zastíní během léta okolní půdu, a udrží ji tak příjemně vlhkou a zabrání růstu plevelů. Pro pěstování je příznivá humózní a na živiny bohatá, rovnoměrně vlhká půda. Proto je možné mohutnou rostlinu „schovat“ k patě kompostu. Určitě se ale bude lépe vyjímat na břehu zahradního jezírka anebo jako podsadba vzrostlých ovocných stromů. Od keřů drobných bobulovin však držte rebarboru raději dál, v jejich bezprostředním sousedství totiž živoří.
Mladé rostliny rebarbory sázejte časně zjara. Budou potřebovat ještě dva až tři roky, než se dostatečně zabydlí.
Foto: Shutterstock
Rebarbora se zelenou a červenou dužninou
Ve většině zahrad se pěstuje zkrátka jen rebarbora, a přitom existuje řada odrůd. Ty lze jednoduše rozdělit na „zelené“ (tedy se zelenou dužninou řapíků; slupka může být červená) a „červené“ (s uvnitř červenými řapíky). Odrůdy se zelenými řapíky jsou statnější, rostou rychleji a jsou méně náročné na péči. Rebarbory s červenou slupkou a dužninou jsou choulostivější a tvoří méně listů, jejichž řapíky jsou navíc tenčí.
Tradiční je odrůda ’Jara’ (červené řapíky), ke starým odrůdám patří rovněž ’The Sutton’ a ’Victoria’. Lahodná je stará odrůda ’Goliath’ se silnými, až 1,20 m dlouhými, zvenčí načervenalými a uvnitř zelenými řapíky.
Pro jemně vybělené řapíky se mladé listy rebarbory zakrývají terakotovými nádobami.
Foto: Shutterstock
Kdy sázet a sklízet rebarboru
Sazenice rebarbory se sázejí brzy na podzim anebo na jaře. Rostliny, které se v zahradě už zabydlely, se dají množit dělením oddenků. Každá oddělená část by měla mít alespoň dva velké pupeny. Sazenice i oddělky vyžadují nějaký čas, než se na novém stanovišti zabydlí. Proto v prvním roce růstu vůbec nesklízejte.
Ve druhém roce už můžete ochutnat pár řapíků. Na sklizeň, která bude stačit na přípravu různých dobrot, můžete pomýšlet nejdříve u tříletých rostlin. Nikdy však neotrhejte všechny řapíky naráz, rostlině by se měla ponechat alespoň třetina listů. Jsou nezbytné pro stažení dostatečného množství zásobních látek do oddenků. Uložené látky rostliny využijí během následujícího jara k rychlému růstu a tvorbě statných řapíků.
Na podzim rebarbora zatahuje.
Foto: Shutterstock
Kdy a jak sklízet řapíky rebarbory
V závislosti na regionu začíná sklizeň rebarbory už na začátku dubna a její sezona míří do finále na konci června. Abyste získali co možná nejvíc silných řapíků, měli byste rostliny za suchého počasí pravidelně zalévat, jinak hrozí zbrzdění růstu.
Řapíky při sklizni nikdy neodřezávejte, jinak jejich pahýly začnou zahnívat a rostlinám hrozí napadení houbovými chorobami. Sklízejte je lehkým pootočením a silným trhnutím ruky. Nepoškoďte však pupeny, které čekají v zemi. Listy odřízněte od řapíku nožem a položte je zpět na záhon jako mulčovací vrstvu.
Jak nejlépe zpracovávat rebarboru
Loupat, či neloupat? Názory se rozcházejí. U čerstvě sklizených řapíků, především červených odrůd s tenkou slupkou, by to byla škoda. Bez loupání v nich totiž zdraví prospěšné antokyany zůstanou i po tepelné úpravě. Pokud jsou řapíky hodně silné anebo už trochu měkčí a jejich vlákna tuhá, je lepší loupat. Rebarbora je bohatá na vitamin C a minerální látky, jako je vápník a draslík. S pokročilejší dobou sklizně stoupá v rostlinách obsah kyseliny šťavelové, která může být ve vyšší koncentraci škodlivá. Krátkým blanšírováním řapíků však lze její obsah snížit.
V našich končinách se nakyslé řapíky připravují zpravidla s velkou dávkou cukru. V rebarboře přítomná kyselina šťavelová je bez problému stravitelná při konzumování v běžných dávkách. To platí i pro konzumaci jiných druhů zeleniny. Mangold obsahuje jedenapůlnásobek a šťovík kyselý dokonce trojnásobek kyseliny šťavelové.
