Pro cibuli šalotku (latinsky Allium ascalonicum – odtud i označení cibule askalonská) je typické hlavně to, že z jedné vysazené cibule vytvoří hned trs dalších cibulek. Z podpučí mateřské cibule vyrůstají totiž pupeny, které vytvoří během sezony tzv. hnízdo s pěti až devíti dalšími cibulemi (šalotce se říká také cibule množilka). Největší z nich můžete na podzim, ale ještě lépe na jaře znovu vysadit.
Čím se šalotka liší od cibule kuchyňské
Cibule šalotka je proti cibuli kuchyňské menší (cca 7 cm, v průměru až 4 cm) a často i podlouhlejší (podle odrůdy, tvar může být i kulovitý nebo zploštělý). Hlavní rozdíl ale spočívá v chuti: šalotka je mnohem jemnější (konzumují ji i ti, kterým palčivá chuť běžné cibule vadí), při vaření chuťově snadno splyne s ostatním ingrediencemi, obsahuje více cukrů, takže muže chutnat až nasládle, a navíc nevyvolává plynatost.
Kromě cibule se ze šalotky konzumuje i nať, která vzhledem i chutí připomíná nejvíce pažitku. Předností šalotky také je její dlouhé skladování, během nějž neraší, nevyšeptává a neztrácí chuť (je v ní více sušiny). Obsahuje řadu minerálních i jiných zdraví přínosných látek, oproti cibuli kuchyňské ale například jen poloviční množství vitaminu C.
Šalotce by při výsadbě měla vyčnívat špička cibule
Šalotka je méně náročná než cibule kuchyňská. Uvítá slunné místo a lehčí humózní půdu. Sucho zvládá dobře. Nejčastěji se množí dceřinými cibulkami nebo pacibulkami. V oblastech s mírným klimatem se šalotka může vysazovat už na podzim (začátkem října, podzimní výsadba je méně výnosná), častěji se ale sází na jaře od března (čím pozdější výsadba, tím nižší úroda).
Na rozdíl od cibule kuchyňské, u níž se za nejvhodnější k výsadbě považují cibulky zhruba o velikosti lískového ořechu, u šalotky se k sázení vybírají největší cibulky. Ty se pak podpučím dolů vysazují do hloubky asi 5 cm tak, aby nad povrch půdy vyčnívala pouze špička cibule (někdy se uvádí výsadba ze tří čtvrtin). Rozestupy mezi cibulemi by měly být 15 cm, vzdálenost řádků 30 cm.
Šalotku sklízejte, jakmile jí začne polehávat nať
Šalotka kvete během května a června a do července každá cibule vytvoří hnízdo pěti a více cibulek. Sklízet ji můžete i jako „zelenačku“, tj. cibuli s natí, a to už zhruba 60 dnů od výsadby.
Konzumní zralosti dosahují cibule šalotky ale za 110 až 130 dnů, záleží vždy na odrůdě a podmínkách pěstování. Sklízet můžete, jakmile šalotce začne poléhat a zavadat nať (později se její trsy rozpadají a z půdy hůře vybírají). Po vytažení (vyrytí) z půdy je třeba nechat šalotku ještě pár dnů na záhonu, aby jí zaschla nať (nejlépe na slunci). Teprve pak se z cibulí odstraňují kořínky a zbytky natě. Cibule skladujte vždy v suchých a vzdušných prostorách, ideálně v plátěné tašce nebo košíku.
