Třešně patří spolu s višněmi, meruňkami, broskvemi a švestkami do peckovin a všechny tyto druhy mají velmi podobné nároky na řez. V případě volby nejlepší doby pro řez peckovin se ovocnáři dělí na dva tábory, jedni tvrdí, že nejlepší je peckoviny řezat na jaře, jakmile přejdou mrazy, ta druhá skupina naopak tvrdí, že nejlepší je tzv. letní řez, který se dělá po sklizni až do zhruba poloviny září. Já vám z vlastní zkušenosti mohu rozhodně doporučit řez nyní, v létě, a to hned z několika docela vážných důvodů.
Kdy se dělá výchovný a udržovací řez
Jestliže chcete, aby nejen třešně na stanovišti dobře prospívaly, musíte je pravidelně, každým rokem prořezávat. Máte-li letos nově vysazený stromek, u něj provádíte řez výchovný, díky kterému si tvarujete korunu, ten se dělá už při výsadbě. Výchovný řez se provádí asi 3 roky a během těchto let byste měli mít dobře rostlý a pěkně vytvarovaný stromek. Tento stav nadále udržujete druhým nejčastějším řezem, který se provádí zejména u straších stromů, a to je dle názvu řez udržovací neboli průklest. Prostřednictvím průklestu udržujete stromy zdravé, protože odstraňujete nejen konkurenční výhony, příp. jednoleté vlky, ale také výhony či větve napadené, polámané či nějakým způsobem poškozené. Ani letité stromy o stáří 20 let a více nemůžete nechat napospas osudu, u starších stromů se pak provádí řez zmlazovací, díky kterému se vašemu stromu vrátí, alespoň z části, plodnost.
Proč je lepší letní řez
Letní řez, který se provádí nejčastěji během července a srpna, provádíme vždy po sklizni. Jeho nespornou výhodou v tomto období je, že rány po řezu se v létě dobře a rychleji hojí a stromy nejsou náchylné k houbovým chorobám. Tou nejčastější, která se objevuje nejen u třešní, ale i u ostatních peckovin, je klejotok. A právě díky letnímu řezu jeho výskyt můžete minimalizovat. Zároveň při letním řezu nehrozí třešni zimní poškození. Doba po sklizni je vhodná také proto, že se občas stane, že omylem zlomíte či nějak poškodíte větev, tu musíte buď odstřihnout nebo nějak ošetřit, třeba stromovým balzámem, jinak jste totiž vytvořili vstupní bránu pro houbové choroby.
Co je to klejotok a jak se ho zbavíme
Klejotok je ta nejčastější houbová choroba, která se objevuje u všech peckovin, nejvíce ale na třešních a višních. Poznáte ho podle toho, že z různých částí stromu, nejčastěji kmene či větvích, vytéká jakási žlutohnědá pryskyřice. Jedná se o houbu, která se již dostala až do cévních svazků stromu, takže jakmile jednou na stromě je, už nikdy nezmizí. To ale neznamená, že by strom přestal plodit. Jakmile však objevíte klejotok, je to znamení, že se třešni něco nelíbí. Ať již nevhodně zvolené stanoviště, málo živin či řez v nevhodnou dobu. Jakmile tedy klejotok objevíte, čistým nožem jej vyřízněte až do zdravé části a tuto část pak ošetřete bílou barvou nebo balzámem.
Po sklizni můžete třešně zmladit
Jestliže vaše třešeň málo nebo vůbec neplodí, má malé přírůstky a tvoří i malé listy, je právě po sklizni vhodná doba, pro již zmíněný zmlazovací řez. Při něm musíte prosvětlit korunu a odstranit konkurenční větve a často tak řežete velmi silné větve. Pokud je ale strom hodně zanedbaný, nedělejte velké zásahy během jednoho období, ale udělejte jen část a zbytek si nechte zase na příští či další rok. Pro strom by to totiž mohlo být velmi vysilující a přes zimu by trpěl. I tak, pro jistotu, můžete větší řezné rány ošetřit stromovým balzámem nebo alespoň natřít latexem.
Další důvod, proč třešeň neplodí
Někdy se vám může stát, že se o třešeň staráte, jak máte, ale plodů jste se již několik let nedočkali. Ještě před tím, než vezmete pilu a budete chtít se stromem nadobro skoncovat, je dobré připomenout si jednu zásadní věc. Třešně jsou většinou cizosprašné, tzn., že potřebují opylovače, jinak se úrody nedočkáte. Máte-li v zahradě jen jeden strom a nablízku není další, je třeba vysadit samosprašnou odrůdu třešní. Mezi ty nejčastější patří samosprašná „Halka“, „Grace Star“, „Lapins“ nebo Stella“.
O autorce:
Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již přes 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.
