Na začátek si vypůjčime citaci z knihy Přírodní antivirotika od Stephena Harrod Buhnera: “Viry jsou nedílnou součástí života na této planetě a každá forma života včetně rostlin zakusila virové infekce… Rostliny jsou nejlepšími chemiky na Zemi. Vytvořily širokou škálu látek reagujících na virové infekce, stejně jako se naučily vyrovnávat se s infekčními bakteriemi.” Tomu koneckonců dají zapravdu i “staré” babky kořenářky, jejichž um se dnes snažíme znovuobjevovat. Co takhle pro začátek sáhnout po jedné z bylin, které umí bojovat proti širokému spektru virů? Porostou i v našich podmínkách a některé už možná na zahradě máte.
Šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis)
Tuto významnou hluchavkovitou bylinu znají především vyznavači východní medicíny. I u nás najdete zástupce této rodiny, celkem jich je kolem 200 druhů, ale šišák bajkalský je na jejich špici. Pochází z lesostepních oblastí Zabajkalí a Dálného Východu, u nás tedy úplně doma není. Ale i u nás se dají pořídit sazenice, které se většinou dobře ujmou. Stačí rostlině nabídnout vhodné stanoviště: ideálně sušší místo v kamenitější nebo písčité a dobře propustné půdě.
Z šišáku se zpracovávají kořeny, a to až z tří nebo čtyř letých rostlin (nebo ještě starších, chcete-li). Většinou se z nich připravuje tinktura nebo odvar, které se užívají jako širokospektrální antivirotikum.
Černý bez (Sambucus nigra)
Bylinka, která má naopak v českých zemích dlouhou tradici a roste téměř na každém rohu. Možná ho máte někde v rohu zahrady i vy a ani o něm nevíte. Snadno zakoření a roste všude tam, kde je výživná půda plná především dusíku. Dobře se mu proto daří na rumištích, poblíž kompostů, na okrajích polí… Na pohled byste do něj zázračnou sílu neřekli, ale je to hotový poklad, co si hravě poradí s ledajakým bacilem od horečky po kašel.
I když naše babičky používaly k léčivým účelům celou rostlinu (včetně kořene a kůry), dnes nejčastěji využíváme listy a květy na lahodný a léčivý čaj a plody, ze kterých se nejčastěji lisuje šťáva. Při sběru bobulí buďte opatrní, zasyrova jsou totiž projímavé a mohou mít až dávivé účinky.
Zázvor (Zingiber officinale)
Věhlas účinků zázvoru k nám dorazil z Číny už před lety. Možná jste ale nevěděli, že antivirotické účinky se týkají jen čerstvého zázvoru, případně tinktury (i když ta si s čerstvou bylinkou nezavdá). Sušený zázvor ztratí řadu těkavých olejů a další látky, takže je spíš jen vynikajícím kořením. K léčivým účelům se používá jen oddenek, tedy podzemní část rostliny a po vypití čaje trvá zhruba 30 minut, než se složky zázvoru dostanou do krevního řečiště, kde působí asi 60 minut. Je proto důležité zázvorový čaj popíjet pravidelně, několikrát za den.
I když u nás zázvor nezdomácněl, dá se tu celkem úspěšně pěstovat. Stačí k tomu kus oddenku (nebo kořene, chcete-li používat názvosloví z obchodních řetězců) s pupenem, který podobně jako brambory zasadíte do země pupenem nahoru do hloubky 5 - 10 cm. Ve své domovině je zázvor trvalka, u nás se dá považovat v jistém slova smyslu za letničku, nepřežije totiž mráz. Líbit se mu bude na teplém, chráněném místě bez přímého slunečního žáru a s dostatkem vody. Zhruba po 8 - 10 měsících začnou odumírat listy a nastane tak doba, kdy sklidit oddenky.
O autorce:
Vystudovala marketing na zlínské Univerzitě Tomáše Bati, ale propadla psaní a zahradě, které věnuje téměř veškerý volný čas. Její vášní je hlavně zelenina, intuitivní zahradničení a pěstování všeho pokud možno přírodně. Ráda si piplá sazeničky od semínka, zkouší stále něco nového a zahradničení je pro ni relax i fitko pod širým nebem.
Zdroje: kotvicnikovafarma.cz, cerny-bez.cz, awashop.cz, Přírodní antivirotika (Stephen Harrod Buhner)
