Pro včelstvo je nejdůležitější přežití včelí matky. Proto se kolem ní všechny včely v úlu semknou a vytvoří kouli, v jejímž středu (kde se nachází královna) je teplota 20–30 °C. Teplo vytvářejí včely pohybem, resp. vibracemi, které jejich pohyby zadečkem a křídly vyvolávají. Pohyb přitom vykonávají zahřáté včely ve středu chomáče, včely na jeho povrchu naopak nehybně sedí a tvoří jakýsi izolační obal.
Natočeno 1. února 2020 v Botanické zahradě hl. m. Prahy. Video upravila Jitka Zienertová
Zimní přesuny včelstva v úlu
Jelikož se směrem k povrchu chomáče teplota snižuje – včely se v něm přesouvají. Včely z povrchu koule putují do jejího středu, kde se ohřejí, a nahradí je zahřáté včely, které se přesouvají na povrch chomáče.
Chomáč včel nemá tvar koule bezdůvodně. Koule má totiž pro daný objem včel ten nejmenší možný povrch, a tudíž nejmenší možné tepelné ztráty. Při poklesu teplot se koule zmenší (včely se ještě víc semknou) a naopak – včely tak regulují teplotu uvnitř chomáče. Celá koule včel se přitom pohybuje po plástvích za buňkami, které obsahují ještě nevyčerpané zásoby medu.
Příjem potravy a vyprazdňování včel
Energii k vyhřívání úlu získávají včely ze zimních medných zásob, které si vytvořily během roku. S dostatkem potravy dokážou přežít i teploty pod –30 °C. Při odvíčkovávání buněk, padá na dno úlu tzv. měl, podle nějž dokáže zkušený včelař určit, kolik zásob včelstvu ještě zbývá.
Aby si včely neznečišťovaly během zimy úl, ukládají se jim výkaly do tzv. výkalového váčku. Za slunného počasí a při teplotách nad 12 °C vylétávají pak včely z úlu ven a váček vyprazdňují. Včelaři říkají, že se včely letí vyprášit. Kálení v úlu totiž zvyšuje riziko onemocnění, proto jsou pro včely dlouhodobé mrazy nebezpečné.
Pozor, pokud je úl zateplený, včely sice nepotřebují k přežití tolik medu, ale zateplení jim neumožňuje pružně reagovat na venkovní oteplení (v úlu funguje jakási tepelná setrvačnost), a tudíž i možnost vyprášení se.
