Latinské neboli vědecké názvy rostlin jsou důležité pro dorozumívání mezi botaniky a zahrádkáři z celého světa. Zásluhy na názvosloví a latinském pojmenování rostlin má zejména švédský přírodovědec Carl von Linné (1707–1778). Uspořádal totiž velké množství rostlin, ale i zvířat, podle stavby jejich těla do hierarchického systému, který využívají biologové dosud.
Rodové a druhové jméno
Každý organismus má tak od dob Linného složené své jméno ze dvou slov, přičemž první označuje rod a druhé druh. Kromě nich existují ještě další označení, třeba varieta nebo kultivar. Díky tomuto uspořádání jsou botanická jména rostlin srozumitelná pro všechny botaniky i zahrádkáře bez ohledu na hranice.
Jak se co píše
Například u lilie zlatohlavé (Lilium martagon) představuje Lilium rodové jméno a martagon druhové. Obě tato jména se píšou kurzívou. Rody se dále slučují do nadřazené skupiny, čeledi a uvedená lilie patří do čeledi liliovité (Liliaceae). Ačkoli je tato lilie červenokvětá, v přírodě se vyskytují také bíle kvetoucí variety (zkratka var.). Podle systematické botaniky jsou pak tyto rostliny označené jako Lilium martagon var. albiflorum. Oproti tomu varieta vzniklá v zahradní kultuře se označuje jako kultivar (zkratka cv.), tedy odrůda. Jména odrůd se uvádějí vždy s velkým počátečním písmenem a v jednoduchých uvozovkách, například Salvia nemorosa 'Blauhügel'.
Kříženci a hybridy
V botanickém názvosloví se dále rozlišují rostliny, které vznikly křížením, označované jako kříženci nebo hybridy. Například německý šlechtitel Georg Arends vypěstoval pozdně kvetoucí oměj, křížence pojmenovaném jako Aconitum x arendsii. Znaménko násobení (x) před druhovým jménem ozřejmuje mezidruhové křížení. Kdyby byly zkříženy dva rody, bylo by znaménko křížení uvedeno před rodovým jménem. Příkladem je rodový kříženec X Heucherella vzniklý zkřížením rodu Heuchera (dlužicha) s rodem Tiarella (mitrovnička).
Jméno jako vodítko
Botanické názvy často obsahují informace o původu rostlin, jejich vzhledu nebo zvláštních druhových vlastnostech, které je dobře popisují. Každý, kdo se latinskými jmény začne více zabývat zjistí, že se do nich lze snadno vpravit, mj. i díky tomu, že se hodně druhových jmen opakuje. Jedná se většinou o označení, která vyjadřují tvar nebo barvu apod., a je proto dobré si je zapamatovat.
Například slova purpureus či purpurea vyjadřují purpurovou barvu a termín variegatus znamená pestrý či strakatý. Nemusejí se přitom vyskytovat jen v názvu druhu, ale i odrůdy. Zahrádkáři znají třeba purpurově kvetoucí odrůdu ibišku syrského (Hibiscus syriacus) s nápadně panašovanými listy, která nese jméno 'Purpureus Variegatus'. Z většiny zeměpisných jmen tak lze odvodit vzhled nebo zemi původu, tj. podmínky, z nichž rostliny pocházejí a které jim tudíž budou vyhovovat.
