Každý kout zahrady má nějaké téma
Divočejší část na severní straně domu volně přechází do přilehlého lesa, jižní části dominuje funkce obytná s intenzivním trávníkem, koupacím jezírkem a vrbovým tunelem. Úzké prostory na bočních stranách domu se podařilo zintimnit a podél dlouhé příjezdové komunikace je alej ovocných stromů a rostou tu i skupiny ovocných keřů.
Zahradní dokonalost tu není cílem
Zahrada přírodního charakteru si nepotrpí na perfektní detaily – sluší jí nedbalá elegance cestiček, v nichž se ujímá „plevel“, volně rostoucích ovocných stromů, zarůstajících zídek i dětských hraček právě ponechaných bez ladu a skladu uprostřed trávníku. Ani s údržbou to není nutné přehánět: louka se seká třikrát za rok. Děti si v ní rády hrají na schovku, cestičky se vysekávají vždy podle chuti a aktuální potřeby.
Koupací jezero se využívá celoročně
Koupací jezero se dá na rozdíl od bazénu využívat celoročně. V létě ke koupání, v zimě coby ochlazovací bazének při saunování a na jeho zamrzlé ploše se děti učí bruslit. Je třeba ale pamatovat na to, že oproti bazénu se v něm voda nedá přihřívat.
„Vodní plochu rád přitáhnu až k domu — a z obyčejného domu je rázem dům nad jezerem,“ vysvětluje Ferdinand Leffler, z jehož atelieru pochází návrh zahrady, proč se rozhodl pro umístění vodní hladiny až k „zápraží“.
Velké dřevěné lysohlávky vyvolají úsměv
Zahradu zčásti odděluje od okolí betonová ohrada. I ta navazuje na uvolněný charakter zahrady: prkna, před „šalováním“ důkladně okartáčovaná, do betonu otiskla svou strukturu, a opticky ho tak změkčila. Beton zároveň slouží i jako skvělá zvuková i optická stěna.
Hub znalému návštěvníkovi možná vyvolají úsměv v tváři dřevěné skulptury. Nejsou tu náhodou. „Velké sochy – lysohlávky – jsou dílem majitelova bratra Michala Trpáka. Velký a vkusný dům a les za plotem jsou pro takhle výrazný výtvarný vtípek skvělou kulisou,“ glosuje na závěr Ferdinand Leffler.
