„Pozemek sousedí s lesem, nevelký potok na kraji pozemku nevidíte, ale slyšíte. Silně díky tomu vnímáte i vlhký a stinný charakter této partie pozemku, což jsme respektovali a zachovali. V návrhu jsme čerpali z venkovského a anglického stylu zahrad, které působí v blízkosti lesa přirozeně,“ popisuje základní úvahy zahradní architekt Ferdinand Leffler. „Majitelé mají k místu blízký vztah, proto jsme k rekonstrukci zahrady přistupovali s velkým respektem a citem.“
Terasu nad terénem vyřešila podsadba z vyšších rostlin
„Za domem jsme narazili na tvrdý oříšek – dřevěnou terasu umístěnou vysoko nad terénem. Otázkou bylo, jak ji připojit k zahradě. Navrhli jsme poměrně široké pobytové schody, po kterých se dá nejen chodit, ale které jsou oblíbené i jako příležitostné sezení. Terasu jsme navíc podsadili vyššími travinami a trvalkami, což ji opticky snižuje a propojuje se zelení ve zbytku zahrady,“ popisuje Ferdinand Leffler.
Zahrada je rozdělená na obytnou a produkční část
Domácí kdysi rozdělili plochu zahrady břečťanovým plotem a zeravy na obytnou a produkční část, což jako celek působilo nesourodě. „Nejsem příznivcem striktního dělení, naopak, mám rád, když spolu okrasná a užitková část komunikují, prolínají se. Na druhé straně je potřeba přiznat, že toto rozdělení vytvořilo několik příjemných zákoutí, která si majitelka oblíbila, a my jsme je proto zachovali,“ glosuje rozdělení zahrady architekt.
Původní stromy doplnily další dřeviny a trvalky
Produkční část zahrady byla navržena na slunné straně pozemku, okrasnou část dnes doplňují jahody, maliny a ostružiny. Z původních výsadeb zůstalo několik ovocných stromů, dva statné smrky a břečťany. Zůstaly tu i túje, které časem vrostly do plotu. Na přání majitelky přibylo několik bříz a jabloní. Pod stromy rostou hortenzie, muchovníky, čemeřice nebo kontryhely a lupiny.
Na zvýšené záhony a terasu byl použit domácí modřín, který je jen lehce impregnovaný proti plísni. V jednom záhonku s víkem ale nehledejte čerstvou zeleninu, v současnosti slouží jako pískoviště pro malou princeznu.
Zahrada funguje i jako galerie s několika sochami
Majitelé mají také rádi sochy a sami je do zahrady umisťují jako do galerie. Ferdinand Leffler k tomu radí: „Pokud si nejste jisti, jestli a která socha by vám v prostoru působila největší radost, můžete se domluvit se sochaři na ,zkušebním období’. Kromě toho, že vám sochu pomohou vybrat, vám ji také na nějakou dobu zapůjčí a vy v klidu můžete pozorovat, jak na vás přítomnost umění působí.“
