Architekti Atelieru Flera dostali za úkol doplnit zahradu o nové aktivity, které budou odrážet zájmy odrůstajících dětí. „Původně tu byly herní prvky podobné, jako známe z veřejných dětských hřišť. Jak kluci rostli, přestaly je zajímat. Hledali jsme proto nové, které by navíc podpořily jejich vztah k přírodě, chuť zkoumat ji a objevovat v ní život,“ vzpomíná Anna Chomjaková.
Zahradní jezírko jako malá tůňka
S kolegou Ferdinandem Lefflerem přišli s nápadem malého jezírka, které bude mít charakter lesní tůňky. „Jezírko je plné vodních rostlin, ryb a drobných živočichů, což děti baví pozorovat. A voda jako taková je pro ně jedním z nejlepších druhů zábavy,“ vysvětluje Anna Chomjaková.
„Voda funguje v zahradě vždycky. Přináší zvuk, atmosféru, vlhko. Nezáleží na tom, jestli je to ve formě chrliče, fontány nebo jezírka. Pokud je vaše zahrada opravdu maličká, dopřejte si v ní alespoň mísu zachycující dešťovou vodu nebo pítko pro ptáky,“ radí zakladatel Atelieru Flera Ferdinand Leffler.
Stavba z vrbového proutí se líbí dětem i dospělým a dokonale zapadá do okolí.
Foto: Atelier Flera
Dětský domeček z vrbiček
Součástí přírodního zákoutí pro děti je i altánek z vrbového proutí. Náklady na jeho realizaci byly minimální. Až přestane plnit svou funkci, majitelé ho jednoduše zlikvidují.
Vrby mohou v dobrých podmínkách růst rychle, přírůstky bývají padesát až tři sta centimetrů za rok. Mladé výhony je možné v zimních měsících použít na opravu základní kostry, pokud během sezony některý z prutů zahyne.
„Stavbu prostříhávejte jednou až třikrát ročně. Letní řez doporučujeme v červnu nebo červenci na vzdálenosti asi 15 cm od hlavního prutu tak, aby na prutu zůstaly dva až čtyři lístky. Zimní řez dělejte v době vegetačního klidu až k hlavnímu prutu. Pokud se vrbová stavba neprostříhává, sama se zastíní a uschne,“ radí Anna Chomjaková.
Zahradě dominuje zelená v nespočtu odstínů, ale najdou se i pestré barvy. Přinášejí je trvalky, ale i plody keřů a jahod.
Foto: Atelier Flera
Promyšlené zahradní detaily
Do okolních záhonů kromě trvalek přibylo i drobné ovoce – borůvky, maliny, ostružiny nebo lesní jahůdky, které předtím v zahradě chyběly. Důmyslně se tu pracuje s dešťovou vodou. Přebytečná voda z jezírka se v případě potřeby přirozeně rozleje do okolních záhonů, odkud ji pomalu vstřebávají rostliny.
Kout s jezírkem doplňuje původní kamenná plocha s posezením nebo kovovým nábytkem, kterou architekti důmyslně ukryli do zeleně. „Husté záhony poskytují pocit soukromí pro nerušené pití kávy nebo čtení knížky. Zároveň se odtud dají pohodlně sledovat děti hrající si u vody,“ uzavírá architektka.
Rada od zahradní architektky
„Když je vám někde dobře, zastavte se tam a zkuste si uvědomit, čím je to způsobeno. Pro každý prostor jsou charakteristické určité prvky, které vytvářejí jeho konkrétní atmosféru,“ říká Anna Chomjaková. „Je vám dobře v lese? Přiveďte si do zahrady stín stromů, vlhkost kapradin a hustou výsadbu zeleně; nesázejte zakrslé jehličnánky, ale pořádné stromy.“
