Popisovaná zahrada se nachází v Bratislavě-Rusovcích, což je městská část slovenského hlavního města, pro niž je charakteristická příjemná venkovská zástavba. Její dominantou je neogotický zámeček s velkým parkem, který postupně přechází do lužního lesa. „Dá se říct, že bydlíme na hranici lesoparku a lužního lesa, vzdušnou čarou nedaleko od Dunaje a jeho ramen,“ říká majitelka zahrady, Anka Žitná, která pracuje pro slovenskou televizi TA3 jako moderátorka diskuzní relace o aktuálních tématech politického a společenského života.
Odkud svítí slunce a jak se pohybuje stín
Při pohledu na fotografie původního pozemku a jeho současné snímky by mohla být zahrada o rozloze 800 m2 žhavým kandidátem na vítěze v soutěži zahradních proměn. Však také její vznik probíhal postupně a přesně tak, jak doporučují odborníci. „Zahradu jsme na pozemku s novostavbou, kde rostla jen tráva, vytvářeli úplně od nuly. První rok po nastěhování, to bylo v roce 2006, jsem jen seděla na terase a pozorovala, odkud svítí slunce, kudy vane vítr a jak se pohybuje stín,“ vzpomíná paní Anka.
„Četla jsem knihy, hledala inspiraci v časopisech o zahradách a přemýšlela nad konceptem. Nechtěla jsem návrh svěřit zahradním architektům, protože tehdy vypadaly všechny navrhované zahrady úplně stejně. Byly sice svým způsobem pěkné, ale sterilní a bez duše. Zkrátka to nebyla taková „estetika“, s níž bych se dokázala ztotožnit,“ vysvětluje.
V zahradě čtyř živlů nesmělo malé jezírko chybět. Jeho zadní část u plotu obklopují stínomilné bohyšky, vpředu ho zdobí půdopokryvné plamenky.
Inspirace z katalogů a italské tajné zahrady
Nápady nacházela paní Anka i v realitních katalozích z Provence, které nabízely usedlosti s krásnými zahradami, a inspiraci si dovezla i z Toskánska, kde narazila na „giardino segreto“, tajnou zahradu v zahradě schovanou za stěnami z živého plotu. „Živý plot geniálně dělí prostor, vytváří zákoutí, a opticky zahradu zvětšuje tím, že ji neobsáhnete celou jedním pohledem,“ popisuje televizní moderátorka s tím, že živý plot vytváří pohledové clony a vytváří dojem, že zahrada pokračuje stále dál.
„Po dlouhých úvahách, jak vyřešit zahradu na pozemku, který obklopuje dům a u terasy je víc dlouhý než široký, jsem vymyslela návrh zahrady s místnostmi. Vzala jsem tužku a papír, nakreslila jsem si ji a rozdělila ji živými ploty a oblouky s popínavými růžemi na pomyslné místnosti, jako je předsíň, obývací pokoj, tajná zahrada...,“ objasňuje vznik návrhu majitelka zahrady.
Majitelčinu „tajnou zahradu“ obklopuje ze všech stran živý plot. Platan na fotce má korunu ve tvaru slunečníku (tzv. table top) a manželé ho dostali jako svatební dar.
Pěkná zahrada, která poskytuje i užitek
Vliv na uspořádání budoucí zahrady mělo i Ančino dětství. „Vyrostla jsem v rodinném domě se zahradou a prarodiče mě naučili co, kdy a jak vysadit, jak prořezávat a štěpovat stromy, révu, jak pěstovat květiny nebo jak zpracovat a uskladnit úrodu. Už jako malé dítě jsem měla vlastní minizáhon, který mi připravil děda a nechal mě, abych se na něm realizovala,“ vypočítává majitelka. Prázdniny tak trávila v zahradě, sbírala jahody, rybíz, višně, pomáhala se zavařováním okurek, luštila hrách a fazol a sušila bylinky.
„Už tehdy byl ten můj první dětský záhon zčásti okrasný a užitkový – lemovaly ho hvozdíky a uvnitř byly řádky zeleniny, drobného ovoce i květin. A podobně jsem koncipovala i naši současnou zahradu. Chtěla jsem, aby byla pěkná, ale zároveň poskytovala i užitek a byla jedlá,“ vypráví autorka návrhu.
Zahrada je nejen pěkná, ale poskytuje i užitek. Za domem rostou ovocné stromy, na konci zahrady ostružiny a réva a u jezírka prospívá velký fíkovník.
Startovní rozpočet pro novou zahradu
S realizací zahrady začali majitelé v roce 2008. „Můj startovní rozpočet byl 25 tisíc. Ale pozor, ne eur, ale slovenských korun! Za to jsme tehdy vytvořili základ zahrady – strhli jsme trávník, vytvarovali a olemovali záhony, přeložili původní závlahu, natáhli elektroinstalace a vykopali a vybetonovali maličkou vodní nádrž,“ popisuje první kroky k nové zahradě její majitelka.
Jelikož byl na pozemku jen těžký jíl a navážka, navezla se na něj i vrstva kvalitní půdy. To však podle paní Anky nestačilo: „Jediným řešením bylo osázet zahradu tak, že vykopete jámu, do ní nasypete kvalitní půdu, zasadíte rostlinu a čekáte, že si příroda poradí.“ Brzy také zjistila, že používat na zahradě geotextilie je nesmysl. Její postup se ukázal jako správný. Kvalita půdy se za čas zlepšila, život v zemi se obnovil, žijí v žížaly...
Každá zahrada by měla mít „hloubku“. Máte-li málo místa, můžete ji vytvořit opticky. Pomohou vám v tom různá zákoutá a pohledové clony, které vytvářejí dojem, že zahrada stále pokračuje dál.
Radost ze záhonů i zahrady v květináčích
Vchod do zahrady dnes stráží majestátní cypřiš, k terase vede cestička podél osluněného květinového záhonu s růžemi, rozmarýnem, levandulí, tymiánem, po dřevěné konstrukci se pne réva a trávník lemují kakosty a kontryhel. „Těší mě, že jsme na jaře zase ukrojili kousek z trávníku a rozšířili záhony. Přibyly tak rostliny, které pěstovala moje babička – plamenky, topolovky a sléz,“ vyjmenovává rostliny majitelka.
Na druhé straně rostou ve stínu nově orlíčky, srdcovky, pomněnkovce, fialky, plicník, medvědí česnek, kapradiny, čemeřice a dlužichy. Na vydlážděném vstupním dvorku potěší pohled i zahrada v květináčích – je tu vysazený tucet hortenzií, vonný jasmín, růže, jahody a letničky. A co Ančiny oblíbené barvy? „Co se barev týká, líbí se mi všechny odstíny růžové. Kombinuji bíle, růžově, fialově a modře kvetoucí rostliny. Žlutou a oranžovou barvu v zahradě zrovna nemusím.“
Zahrada je plná ptáků. Žijí tu i ježci, občas se objeví žába, užovka nebo vzácní roháči. Na vrbě sídlí už druhým rokem sršně, které se živí vosami... a všichni tvorové tu spolu koexistují.
V zahradě se nacházejí všechny čtyři živly
„Vždy jsem toužila po divoké zahradě plné květů, keřů a stromů, s pěknými zákoutími a výhledy. Chtěla jsem v ní mít všechny živly – zem, vzduch, vodu a oheň. Proto bylo jasné, že tu musí být jezírko, byť maličké, i se třemi zlatými rybkami a jednou ostroretkou,“ vypráví moderátorka. Voda v zahradě vytváří navíc během letních veder příjemné mikroklima. V kombinaci se zelení a stínem z velké vrby dokáže snížit teplotu oproti dlážděné ulici až o 5 °C – je to taková přírodní klimatizace.
V zahradě je zastoupený i ohnivý element. Symbolizuje ho ohniště, ve kterém si během chladnějších večerů manželé rozdělají oheň a jen tak se dívají do plamenů, anebo si opékají něco dobrého.
Jedno z příjemných zákoutí k sezení se nachází u jezírka. Sedací vaky přímo vybízejí k lenošení.
Míst k sezení a odpočinku je v zahradě dost
Za 14 let, co spolu manželé tvoří zahradu, v ní vzniklo hned několik zahradních sezení. „Malý stolek s lavičkou a křesly k ranní kávě na slunci nebo podvečerní sklence vína ve stínu jsme umístili na dvorek před vstupem do domu. Na jižní straně pozemku je velká terasa s grilem, jídelním stolem a křesly, kde se setkáváme s přáteli. A za domem je moje tajná zahrada – mezi stěnami ze živého habrového plotu se nachází houpačka se stolkem a sedacími vaky pod platanem s korunou ve tvaru slunečníku. Tam se zašívám s knihou v ruce,“ usmívá se paní Anka a dodává, že u malého jezírka s „pláží“ z kamínků si občas lehne na lehátko a nechá sluníčko, aby jí prohřálo kosti.
Zahrada, která si jde svou vlastní cestou
Pokud by měla charakterizovat svou zahradu, použila by majitelka výraz eklektická: „Kombinuji v ní vícero stylů a nedržím se konvenčních postupů. Klidně vedle sebe zasadím kvetoucí okrasné rostliny, zeleninu i bylinky. Místo letniček pěstuji v květináčích jahody nebo fazol. Okrasné výsadby doplňují zeleninové vyvýšené záhony.“
Za domem je i malý ovocný sad se dvěma višněmi, třešní, meruňkou, broskvoní a na konci zahrady rostou ostružiny, maliny, réva a rybízy. „Pod ovocné stromy jsem zvyklá sázet okurky a nechám je, ať rostou vzhůru do větví, takže pak třeba z meruňky visí okurky, ale plody tak nejsou od bláta. Ovocné stromy také ráda podsazuji bylinkami,“ uvádí paní Anka. Loni si takto cestu do zahrady našly brutnák, mařinka, heřmánek a lichořeřišnice a s nimi i berušky, které zlikvidovaly mšice.
„Zahrada není nikdy hotová, je to projekt na celý život, a abyste se v ní cítili dobře, musí mít duši,“ říká paní Anka.
Místo, kde je dobře lidem i zvířatům
Práce v zahradě je pro televizní moderátorku relax, kterým dobíjí baterky. Každý den je venku, něco vypleje, přistřihne, s květinami i stromy rozmlouvá... „Snažím se dělat vše v souladu s přírodou a nechávám ji dělat svou práci. Myslím, že máme povinnost starat se o půdu s úctou, abychom ji zanechali našim dětem zdravou. Půda živila naše předky, živí nás a bude živit naše děti. Odmítám proto používat těžkou chemii, herbicidy nebo zakrývat půdu geotextilií, jen abych neměla práci s plevelem. Nevadí mi vyplít záhon, neřeším zničené nehty, neruší mě ani pampelišky, sedmikrásky nebo jetel v trávníku,“ shrnuje svůj přístup k zahradě její majitelka.
Ten oceňují i zvířata, která s rodinou v zahradě žijí. Celý rok v ní mají ptáci co jíst a staví si v živých plotech, na stromech nebo pod střechou hnízda. Žijí tu vrabci obecní i polní, sýkorky, stehlíci, červenky, dlasci, hrdličky, drozdi, o třešně a hrozny se manželé dělí se špačky, v létě přilétají vlaštovky. Do zahrady se před lety nastěhovala i rodina ježků. U jezírka se objevily také žáby a užovka, pod střechou létají netopýři a na vrbě žijí roháči, největší brouci Evropy.
„Za ty roky jsme si na malém kousku země vytvořili místo, kde je dobře lidem i zvířatům. Úžasné je to, že zahrada je projektem na celý život. Nikdy se nedá říct, že je už hotová, vždy je možné něco nového vymyslet nebo vytvořit,“ uzavírá naši virtuální návštěvu paní Anka.
