V hrubých rysech měli jasno: „Chtěli jsme zahradu rozdělenou do tří pokojů. Vycházeli jsme při tom z konceptu italských zahrad, které jsou děleny podobným způsobem, a navozují tak pocit většího rozměru,“ přibližuje Monika White.
Zahraniční inspirace, ale návrh zahrady vlastní
Pro inspiraci si manželé prošli a prohlédli nespočet zahrad ve Francii, v Itálii nebo v Portugalsku a prolistovali spoustu knih. Základní koncept pak Michael White, vystudovaný architekt, předal zahradním architektům. Jejich návrh ale nakonec zůstal jen na papíře. „Chtěli jsme to zkrátka udělat po svém,“ glosuje Monika White.
Pozemek rozdělili do tří stupňů a – v souladu s plánem – do tří „místností“. První je terasa navazující na dům zakončená příkrým svahem osázeným směsí trvalek a nízkých dřevin. Druhou trávník, využívaný jako travnatý prostor pro opalování nebo večírky s přáteli, a třetí chata – k nepoznání změněný domek z původní zahrady a jídelní stůl postavený na štěrku.
Citlivý a promyšlený přístup k zahradě se vyplatil
Postupovali citlivě: na svém místě zůstala stará hrušeň, která je tu doma desítky let, zeravy se o pár metrů posunuly a původním schodům (které možná pamatují tolik co dům) přibyl jeden stupeň.
Záhony jsou vymyšlené tak, aby bylo na co se dívat po celý rok. Jarní žluto-modrou (jíž dávají podobu cibuloviny) střídá bílo-modré léto s levandulemi, sporýši, šalvějemi, plamenkami, routami a růžemi (a spoustou dalších), na podzim rozkvetou hvězdnice. V zimě vyniknou dosud nenápadné zimostrázy a také květenství okrasných trav. Nebylo to snadné.
„Inspirovala jsem se u Gertrude Jekyll a Pieta Oudolfa, jehož kniha Dream Plants je moje bible,“ vzpomíná Monika White. „Ne všechny vybrané rostliny u nás ale prospívaly, a tak jsme museli občas měnit a přesazovat. Až při tvorbě záhonů jsem si také uvědomila, že byla chyba nevyměnit původní, utuženou a vyčerpanou půdu.“
Domek jako místo pro nářadí i pánský salon
Domek na konci zahrady je rozdělen do dvou částí: jedna slouží jako úložný prostor na nářadí (prosklený strop do něj pouští dostatek světla), druhá, větší, jako „pánský salon“: nechybí v něm kávovar, lednička, obraz a křeslo, kde je příjemné posedět s doutníkem. Když se koná party, je „chata“, jak jí Whiteovi říkají, praktickým zázemím pro jídlo, pití a vůbec všechno, co se může hodit.
„Nikdy bych neřekla, že mým hobby bude zahrada. Ale je to tak a je to pro mě nesmírný relax. Po stresech, které zažívám při řízení firmy, je opravdu potřeba,“ rozhlíží se paní White. A z korun stromů zpívají ptáci, jako bychom ani nebyli pár zastávek tramvaje od centra Prahy.
