Inspirativní zahrada na východě Čech, v moderním satelitu, o výměře ne větší než 500 metrů čtverečních, je plná nevšedních prvků, které spolu skvěle ladí. Pracovně si autoři zahradního návrhu, Ferdinand Leffler a Anna Chomjaková, prostor rozdělili na pět „zelených pokojů“: vstup, cesty kolem domu, zákoutí u ložnice, hlavní pobytovou terasu s pergolou a zadní část zahrady.
Štěrk ani beton ve vstupní části zahrady neruší
Zahradu ohraničuje plot z kovových prutů, opticky propojuje ulici se zahradou, z obou stran je prorostlý travinami založenými ve štěrkovém záhonu. Štěrk se uplatňuje i dál v zahradě a vysloveně splynutí s uliční architekturou sluší. Do zahrady tak vstupujete nenásilně, bez bariéry mezi ulicí a zahradou.
Na předzahradě byla použita betonová dlažba. Vstup je veden přes zhruba 1,2 metru široké pruhy dlažby z tryskaného betonu, který neklouže. A naopak parkoviště a vjezd pro auta jsou osazeny menšími betonovými pásky. Pokud by byly oba materiály stejné, vzbuzovalo by to pocit, že přicházíte domů přes parkoviště. Protože je celý prostor obalen v trvalkových záhonech, nepůsobí místo tvrdě.
Dbejte na detaily, aby celek působil kultivovaně
Uvítací zeleň patří ke každé vstupní cestičce. Rostliny, které vybrali zahradní architekti, netěší jen chvilku v roce, ale poskytují efekt i v okamžiku, kdy jsou odkvetlé. „Najdete tu i dřevníky – lehoučké, čisté, jednoduché. Často dávají smysl právě u příjezdových cest, kam si dříví složíte poté, co vám ho přivezou. Za zmínku určitě stojí i prvky utopené v zeleni. Nevyskočí na vás hned při příjezdu, ale jsou hezky schované v ,přírodní kapse‘,“ radí Ferdinand Leffler. „Skryté je například čerpadlo. Je potřeba dbát na detaily, aby celek působil kultivovaně a nikde nic nerušilo,“ zdůrazňuje architekt.
Velký trávník na předzahrádce má smysl
Poměrně atypický je u téhle zahrady velký trávník na předzahrádce. Tady má ale své opodstatnění a jednoduchý důvod. Větší rovinu tato zahrada neposkytuje a k babičce a dědovi sem budou jezdit na prázdniny vnukové, kteří travnatou plochu prostě potřebují a je jim vlastně úplně jedno, že sousedí s ulicí. Zahrada je kompletně celá obchozí, bez slepých uliček. Energie tudy může proudit a děti obíhat kolem dokola.
Výsadba samotná je už sama o sobě zážitkem. Jemná práce s rostlinami (například kontryhel se šalvějí spolu vypadají fantasticky), barevností a kontrasty vytváří v maličké zahradě efekt, jako by byla nekonečná. Cestu podél domu tvořenou jednoduchou mlatovkou občas narušují nášlapy, které jsou použity i dál v zahradě. Zeleninové „pokojíčky“, vyvýšené záhony rozhozené v mlatové ploše, působí přirozeně a automaticky svádějí ke každodennímu využívání.
Obytnou část zahrady tvoří bazén a terasa
„Hlavní obytnou část zahrady tvoří bazén a členitá terasa, které jsou obklopeny zelení tak intenzivně, aby majitelé byli v kontaktu se zahradou v každém momentu, při každém pohledu. Najdete tu záhon přisunutý přímo k velkým francouzským oknům, pohodlné sezení pro osm lidí i moderní pergolu s ocelovou konstrukcí odstíněnou textilní plachtou, což byl skvělý nápad samotných majitelů. Určitě se nebojte využívat svých vlastních nápadů, nepotřebujete na všechno experty. Zahradu si můžete doladit sami podle sebe,“ říká Ferdinand Leffler.
„Na terasu navazuje menší trávník o velikosti zhruba 10x3 metry. Ale pozor: u trávníků by nemělo jít o vyplnění plochy, se kterou jste si nevěděli rady, ale o další užitný prostor. Měl by být přesně na těch místech, kde cítíte, že tam patří, a ve velikosti, kterou opravdu využijete,“ nabádá spoluautorka konceptu Anna Chomjaková.
Bazén bez zastřešení je u nás spíš neobvyklý
Dalším výjimečným prvkem je bazén bez zastřešení. Podobný v českých zahradách většinou nepotkáte. V 90. letech minulého století vzniklo téměř synonymum „bazén – nutné zakrytí“. To je ale přežitek. U tohoto nerezového bazénu o ploše 5x2 metry si opravdu nebudete připadat jako v prázdninovém resortu a můžete si celoročně užívat pohled na vodní hladinu, stejně jako třeba u biotopů. Nerez kontrastuje s bujnou vegetací a šednoucím dřevem, které bazén obklopují a vyvažují technický charakter.
Co z toho plyne aneb To nejdůležitější na závěr...
Nedělejte kompromisy, nebojte se kontrastů, ale myslete i na kompaktnost a přirozené přelévání materiálů. Zahrada tím získává potřebnou jednotu. Nejsou tu navzájem oddělené světy, ale jen jeden jediný prostor v rámci jednoho koncepčního projektu. Jedna krásná zahrada.
