„Navštívená zahrada je poměrně svažitá, stejně jako krajina Jizerských hor, ve které se nachází. Založila ji před několika lety specializovaná firma a byla to ukázka toho, jak se to dělat nemá. Práce s okrasnými kultivary, exotické dřeviny... Majitelé téhle nepřirozeně načančané zahradě chtěli vrátit její identitu v podobě zahrady krajinné, která sem jednoznačně víc patří,“ vzpomíná na začátky spolupráce zahradní architekt Ferdinand Leffler z ateliéru Flera.
Exotické dřeviny nahradily bučiny a jeřáby
Jizerské hory jsou místem bučin, kam přirozeně patří právě buky, jeřáby nebo javory. Ze zahrady proto v nové úpravě zmizely vystříhávané kultivary, exotické dřeviny, ale také třeba nepřirozeně vypadající jezírko s uzavřenou cirkulací. To bylo zasypáno a nahrazeno jednoduchým vodním prvkem u terasy.
„Z výzev technického charakteru bylo pro nás asi nejpalčivější zapojit do svažitého pozemku krytý bazén s vířivkou v jednom. Je tak blízko domu, že nebylo možné ho schovat úplně, tak jsme se ho pokusili nenásilně zapojit do prostoru terasy,“ vzpomíná Ferdinand Leffler.
Majitelé si také přáli zachovat v nové zahradě zpevněné plochy u vjezdu. V zimě tu bývá až 1,5 metru sněhu, a tak je potřeba mít možnost manipulovat s auty i technikou. Na přání majitelů tu zůstaly i sochy s keramickou mozaikou Alexandry Koláčkové.
Rozlehlý trávník na pozemku nahradila zčásti horská louka a trvalkové záhony.
Jak odclonit zahradu a zachovat výhled
Architekti ateliéru Flera měli před sebou ještě jednu velkou výzvu. „Protože se zahrada nachází v místě obvyklých turistických výletů, bylo potřeba pozemek výrazně odclonit od okolních cest a pozemků. Zároveň měl být zachován výhled na nedalekou kostelní věž.“
Do zahrady proto byly vysázeny nové stromy a mnohokmeny, které zároveň vytvářejí příjemný stín. Na pozemku byla také výrazně redukována plocha trávníku. Nahradily ho hluboké trvalkové záhony a horská louka, díky které zahrada víc splyne s okolní krajinou. Na přání majitelů zůstaly zbývající části trávníku propojené kvůli průjezdu automatické sekačky. „Významné prvky a vertikály v zahradě byly osvětleny bodovými zemními svítidly,“ doplňuje koncepční změny spoluautorka návrhu Eliška Mrhálková.
Relaxační terasa a další zahradní „zašívárny“
Terasa, která původně měla plochu zhruba 20 m2, byla rozšířena přes dubové posedové schody o dalších 9 m2. Zvukovou kulisu jí dodává plechový vodní prvek se třemi podvodními reflektory.
V zahradě se najdou různé „zašívárny“. Hojně je využíváno posezení v nejvyšší části zahrady s houpací sedačkou. Majitelé si odtud užívají krásný výhled na okolní kopce. Ve svažité části pozemku se našla další dvě místa pro lavičky. Jedno je u vchodu.
Prostor pro ohniště ve vzdálenější části zahrady je definován mlatovou plochou o průměru 4 m, do které jsou zapuštěny nášlapy z liberecké žuly, jež se objevuje i na přilehlé zídce. Přímo na kamennou zídku u ohniště navazuje oblouková lavice, která zároveň slouží i jako dřevník.
Trvalkové záhony v modro-bílé kombinaci
Majitelé chtěli v zahradě mít víc jedlých stromů a trvalkových záhonů, na přání majitelky je architekti ladili do bílo-modré kombinace. Byly tu vysázeny stovky trvalek: mezi nejpočetnější patří oměj, podzimní sasanky, hvězdnice, baptisie, náprstníky, kosatce, bezkolence, ozdobnice, proso nebo metlice.
Zahrada láká k posezení venku celou rodinu. Bzučí a voní to tu od prvních jarních paprsků. Spoustu dobrot si v zahradě najdou i včely, o které se majitel s láskou stará na kraji pozemku.
