„Vzpomínám si, jak jsem na tenhle pozemek vstoupil poprvé. Místo bylo dokonalé. Ale zároveň jsem se trochu zalekl rozlohy, to přiznávám,“ říká Ferdinand Leffler. „Doslova mě paralyzovaly dlouhé, majestátní pohledy do dálky a nebylo pro mě snadné začít se soustředit na samotnou zahradu — dá-li se tomu kusu krajiny vůbec říkat zahrada!“
Na podobných pozemcích je potřeba mít na paměti sílu okolí a charakter navazujících horizontů a kopců, zároveň však nesmíme zapomínat, že zahradu projektujeme pro konkrétní lidi, kteří mají svá přání a potřeby. Skloubit takové zadání není vždy jednoduché.
Přáním majitelů bylo vytvořit příjemnou, kvetoucí a voňavou venkovskou zahradu, která bude místem setkávání pro rodinu i přátele. Paní domu se práce na zahradě nebála, a co víc, dělá ji ráda a považuje ji svým způsobem za relaxaci.
„Samozřejmostí pro nás bylo podpořit původní okolní květenu dosevem místních lučních směsí. Markéta Šindlarová, spoluautorka návrhu, navštívila jednu ze semenářských společností, které se lučním směsím věnují, a podrobně s nimi probrala složení louky. Když jsem zahradu za rok navštívil, uvědomil jsem si, že se to stonásobně vyplatilo. Louka vypadá, jako by tu rostla už pět let, a to zkrátka proto, že jsme se nesnažili přírodě diktovat, jak má vypadat,“ vysvětluje Ferdinand Leffler.
V průběhu sezony se louka dvakrát seče, a tak se „efektní fáze“ střídají s těmi, kdy byste si ji přímo pod okna svého pokoje nevystavili. „Proto jsme si blíž k chalupě dovolili výraznější efekty a nabídli moderní rytmus pruhů trvalkových kombinací sázených do štěrkových záhonů. Okraje těchto trvalkových ploch jsme jasně definovali přímkami ocelové pásoviny. Tento prvek nám posloužil jako jakýsi přechod chalupy do volné krajiny,“ říká architekt.
Dalším krajinotvorným prvkem bylo zakomponování nízkých suchých zídek z lokálního kamene, které se zakously do hry křivek zvlněné krajiny v překrásných výhledech směrem od chalupy. Zídky mají přesně takovou výšku, abyste dostali chuť si na ně sednout.
„Chtěli jsme, aby celá zahrada byla pohodlně přístupná za každého počasí. Přímo na pozemku jsme si vyhlédli pár překrásných míst k sezení a zkusili jsme si je projít. Bez jakéhokoliv násilí, prostě tak, jak se nám chtělo,“ vysvětluje Ferdinand Leffler. „Vyšlapané cestičky jsme zakreslili do půdorysu navrhované situace. To je podle mě v takovém měřítku a otevřené krajině jediný správný způsob, jak realizovat cestičky, po kterých budete mít chuť se celý život procházet.“
Vzhledem k tomu, že se čas od času na zahradě setkává parta přátel, bylo jasné, že do konceptu bude umístěno i pěkné ohniště. „Našli jsme místo, které se nebude potýkat se silným větrem a které je dostatečně daleko od chalupy, aby nehrozilo zakouření obytných místností,“ ukazuje architekt.
Asi nejnáročnějším úkolem bylo začlenit do zahrady bazén. A aby toho nebylo málo, měl být zastřešený, což je vzhledem k nadmořské výšce zahrady logický požadavek. Nakonec byl umístěn pod úroveň výhledů z chalupy, takže jeho výrazná modř neruší pohádku harmonických, jemných, neagresivních tónů horské krajiny.
