Zahrada v krajině: to nejsou jen záhony, ale i remízky, louky a výhledy

Novostavba chalupy na konci vísky v Orlických horách, na rozlehlém pozemku o velikosti bezmála hektar, logicky odkazuje k místní architektuře. Manželé si nechali domek postavit k rekreačnímu využití, převážně sem jezdívají v letních měsících, ale kdoví, možná se sem v budoucnu přestěhují natrvalo. „Z povídání s majiteli vyplynuly požadavky typu podpoření krásných výhledů, umístění zeleninové zahrádky a také techničtějšího zázemí kůlny s uložením dřeva, kterým se v chalupě topí,“ začíná s vyprávěním zahradní architekt Ferdinand Leffler.

Pozemek u domu a vzdálenější část s loukami

Rozlehlý pozemek architekti z Atelieru Flera rozdělili na dvě části: intenzivnější, který bezprostředně navazuje na dům, a vzdálenější s loukami a remízky, které se volně prolínají s krajinou. Obě zóny jsou vzájemně propojeny vycházkovými okruhy. K procházce vytyčenou či naznačenou cestičkou vyzývají nejen posezení, ale třeba také keře lákající atraktivními plody — hlošiny, šípky, dříny, bezinky nebo trnky. 

Prostor člení zídky, skupiny stromů a remízky

K vytvoření nenápadného útulna a rozčlenění prostoru takové zahrady jsou vhodné zídky a různé skupiny stromů či remízků, které napodobují okolní krajinu. Na tomto pozemku naštěstí už takové skupinky dospělých, vzrostlých stromů a keřů byly. „V podobných případech se vždy snažím zachránit i stromy, které už nemají bůhvíjakou estetickou, případně užitkovou hodnotu,“ říká Ferdinand Leffler. 

Klíčový byl pro novou zahradu kámen

Zásadním materiálem, který dále pomohl definovat prostor a přidat to správné „koření“, byl kámen. Stejný, jaký byl použit na stavbu domu, architekti využili v zahradě, a to hned třemi způsoby. Jednak pro zpevněné pochozí plochy včetně kamenných nášlapů, které přirozeně propojují jednotlivé pokoje mezi sebou. Zadruhé postavili pevné zídky, které vyřešily terénní nerovnost. A do třetice volně stojící zídky, které pomohly vnést do rozlehlého prostoru potřebné lidské měřítko anebo, chcete-li, rozčlenily pozemek na příjemné a přiměřeně prostorné „pokoje“. 

Odlehčení terasy a ohniště s remízkem

Hlavní kamenná pobytová terasa, která bezprostředně navazuje na dům, působila příliš vysokým a poněkud těžkým dojmem. Proto byly přímo k opěrné zdi terasy vysazeny vyšší trvalky. 

„Do zahrady jsme umístili také „ohnivý pokoj“ s centrálním otevřeným ohništěm, odkud je hezký výhled na chalupu. Remízek, který tvoří ohništi záda, je samozřejmě jen zdánlivou stěnou, která nebrání propojení s krajinou. Byl by hřích se takového „zlata“ zbavit,“ vysvětluje architekt. 

Kuchyňské vyvýšené záhony

Při volbě místa pro kuchyňské záhony bylo jasno: část chalupy a přilehlého pozemku je totiž celodenně zastíněná vzrostlými stromy, což by zelenině neprospívalo. „Záhony ve vyvýšených modřínových konstrukcích spojují lidské řemeslo a šikovnost s lokální skladbou zeleně původní krajiny. Se stejným záměrem řemeslného prvku vycházejícího z přírody jsme přistoupili i k umístění lavice na nejvyšší místo pozemku. Je to kouzelná vyhlídka, kterou jsme si, stejně jako majitelé, zamilovali už při první návštěvě,“ popisuje Ferdinand Leffler. 

Venkovní „obývák“ a technické zázemí

Majitele ani nemusel dlouho přesvědčovat o umístění druhého „obýváčku“ v přilehlém hájku nebo další čítárničky ve vzdálenějším remízku, kde se v horkých letních dnech skvěle žije třeba i v pravé poledne. 

Technické zázemí, tedy kůlnu a příležitostné parkoviště pro auto, bylo umístěno za chalupu, aby nenarušovalo božské výhledy do dalekého okolí. Kompostér je ukryt v kapse původních křovisek na spodní hraně pozemku, pohodlně se tak k němu dá dostat přes posečenou louku. 

Symbolické vyznačení hranic pozemku

V krajinné zahradě je podle Ferdinanda Lefflera vždy zásadním tématem oplocení. A to nejen proto, že na jeho podobu a umístění pečlivě dbají předpisy místní chráněné krajinné oblasti, ale také proto, že se málokdo chce od okolní krajiny vizuálně „odstřihnout“. „Zahrada úplně bez plotů by samozřejmě z tohoto hlediska byla tím nejdokonalejším řešením, na druhou stranu s sebou nese riziko pro nově vysazenou zeleň, kterou by se tu snažila okusovat divoká zvěř. A v neposlední řadě musíte myslet i na pocit bezpečí. Alespoň symbolické vyznačení hranic pozemku je tedy na místě,“ doporučuje architekt. 

Místo pěstěného trávníku luční směs

Bylo jasné, že do této zahrady tisíce metrů čtverečních pravidelně sekaného trávníku nepatří. Prostor zde proto přirozeně dostala setá luční směs, namíchaná podle rostlin, kterým se v okolí daří. Zahradní architekti se s majiteli domluvili, aby si do louky podle svých potřeb a představ pravidelně prosekávali přístupové cestičky. 

Dalším z krásných prvků, který lze ve venkovské zahradě nenásilně rozvinout, je ovocný sad. V kombinaci s loukou se s ním v české krajině prostě nespletete.  

Detaily z babiččiny zahrady

Pohádku babiččiny zahrady – jakou si možná někteří z nás pamatují z dětství – zde dokresluje ošuntělý dřevěný sud na dešťovou vodu nebo bylinky prorůstající spárami mezi nášlapnými kameny. „To jsou drobné detaily, které mám na mysli, když mluvím o koření zahrad,“ uzavírá Ferdinand Leffler s tím, že „zahrada by samozřejmě fungovala i bez nich, ale s nimi? S nimi je tak nějak hezčí, osobitější. Chutnější!“