Koupě 300 let staré chalupy s rozsáhlou, ale roky neopečovávanou zahradou, je velký životní krok. Rodina Schmidtových o tom ví své… z jedné takové totiž vytvořila nádherný domov. O úskalích i radostech náročné rekonstrukce jsme si povídali s Ivanou Schmidtovou, kterou můžete znát z jejího instagramového profilu s názvem Chalupa na drátku.
Ivano, k vašemu nádhernému domu, který je přes 300 let starý, patří samozřejmě i zahrada. V jakém byla stavu, když jste chalupu koupili?
Zahrada byla v hrozném stavu, byla velmi zanedbaná, vše bylo zarostlé. Před koupí domu, zde bydlela stará babička, která tady byla sama a samozřejmě na práci na zahradě už jí nezbývaly síly. Na zahradě byla spousta stromů a keřů, které však byly přerostlé a nevzhledné. Vzpomínám si, že před domem byla taky hromada kamení… kam jsme kopli, všude nějaký kámen. Od sousedů jsme se však dozvěděli, že v těchto místech byla kdysi skalka, na kterou si paní domu potrpěla. To už však po letech nebylo vůbec poznat.
U domu také stála spousta vzrostlých stromů, které však domu velmi stínily, a dům tak byl vlhký. Proto vše přerostlé a nevzhledné muselo pryč. Do domu se tak dostalo světlo a vlhkost zmizela. A nám se otevřel čistý štít, s mnoha možnostmi. Zahradu jsme však chtěly pojmout stejně jako rekonstrukci domu, tedy aby vše vypadalo původně, a k tomu se rozhodně hodila nejvíce typická venkovská zahrada. Taková, jakou měla vždycky babička: plná květin, bylinek a různých zajímavých zákoutí, ideální pro dětské hry.
To však nebylo vše, o zahradě jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí od starousedlíků. V první řadě super skalka, ale taky, že za domem stála stodola na vyvýšené zídce. Za nás už po stodole nezbylo vůbec nic, jen zídka, která byla v několika místech kvůli kořenům od stromů vyvalená. Kameny byly však tak obrovské, že se z nich znovu zídka postavit už nedala. Nechali jsme proto postavit novou, z menších žulových kamenů, a na stodolu snad někdy čas také přijde. Ve spodní části zahrady se taktéž nacházela zídka, zde však nezbyly už ani ty kameny, podle sousedů si je postupně odnesli místní obyvatelé. V těchto místech jsme zídku obnovili, a navíc přidali boží muka.
Úprava tedy musela být velmi náročná. Co bylo nejtěžší?
Úprava byla velmi náročná a to hlavně časově. Nikam jsme však nepospíchali a tak se vše dělalo postupně. První na řadu přišlo vykácení všech nevzhledných stromů a keřů. Na zahradě jsme zanechali pouze jeden strom a to stařičkou jablůňku. Ta byla sice taky v hrozném stavu – přerostlá a ve spodní části měla puklý kmen, jablka na ní tedy nebyla zrovna moc k jídlu. Jablůňku jsme prostříhali, jílem zalepili puklinu, a dokonce jsme kolem stromu udělali lavičku, a tak se jablůňka stala dominantou celé zahrady.
Na řadu přišel i plot, ten tu byl původně drátěný, k roubence se rozhodně vůbec nehodil, a tak jsme ho celý dali pryč. Zahradu jsme otevřeli pro všechny naše kamarády a blízké. To se nakonec stalo takovou tradicí, že ten, kdo šel okolo, tak se rovnou zastavil na pár slov, a velmi často z toho byla najednou velká akce s grilováním. Proto bylo jasné, že už na zahradě asi plot nikdy neuděláme, takhle nám to vyhovuje.
Nejtěžší nebylo tedy vlastně vůbec nic, protože vždycky z toho vzniklo něco krásného, co nám dělá radost. I když se nějaká práce protáhla nebo zkomplikovala, tak to vždy stálo za to.
O jaké komplikace šlo?
Komplikace se vždy nějaké našly, a to nejen na zahradě, ale i na domě. Protože jsme ale šikovná dvojka, tak jsme si vždy poradili a nenechali se tím vyvést z míry. Například půda je zde velmi jílovitá, a tak vykopat všechny drny dalo dost zabrat. A hlavně kam jste kopli, něco jsme našli, kameny, cihly, dlaždičky, odpadky.
Kterou část zahrady máte nejraději?
Tak na tohle je hrozně těžké odpovědět, protože těch míst na zahradě je hned několik. Když je jaro, tak je naše nejoblíbenější místo hned před domem, kde máme starou modrou lavičku, kde vysedáváme a nahříváme se na prvních jarních paprscích. Do tohoto se odráží slunce o dřevěnou část domu, kdy dřevo pod sluncem krásně voní. V létě je naše nejoblíbenější místo za domem, kde máme posezení s grilem. Ten během léta nestačí ani pořádně vychladnout. Na podzim jsme nejraději kolem skleníku a záhonků, kde sklízíme zeleninu, kterou se nám podařilo vypěstovat. No a na zimu nejraději vysedáváme na lavičce pod jablůňkou a vymýšlíme nové plány na rekonstrukci a zlepšení na další rok.
Já osobně pokukuji po vašem skleníku, ten je naprosto dokonalý. Tím spíš, když vím, že ho nestavěla žádná odborná firma, ale vznikl svépomocí. Je to tak?
Ano, přesně tak, skleník stavěl můj manžel. Jednoho dne jsem totiž přišla s tím, že nutně potřebujeme na zahradu skleník, ale ten samozřejmě nemohl být jen tak ledajaký. Jasná volba byl skleník v anglickém stylu, po tom jsem vždycky toužila. Jenže najít nějaký takový byl celkem oříšek. Pár firem, které se takovými skleníky zabývají jsou, tedy u nás v Čechách, ale jsou velmi drahé, nic tedy v naší cenové kategorii, s dětmi a rekonstrukcí domu na hrbu. Tak dlouho jsem žadonila, až pro klid v rodině, se můj muž rozhodl, že ho postaví sám. Musím se přiznat, že skleník je naprosto dokonalý, předčil moje očekávání. Ve spodní části muž vystavěl zídku, kterou obložil cihlovým obkladem a potom se vrhl do samotného skleníku. Ten si sám svařil, nechal pozinkovat, nastříkal barvou, usadil na zídku a nakonec zasklil. Pěstování zeleniny se tak můžeme těšit i v podzimních měsících.
To je opravdu krásné… A je něco, co vám ještě na zahradě chybí?
Největší plán je postavit novou stodolu, do které jsme chtěli umístit manželovy veterány, které jsou jeho velkým koníčkem. Ve druhé části stodoly jsme chtěli udělat posezení s letní kuchyní. Tohle však bude velmi nákladný plán, a tak je odsunut na dobu neurčitou.
Rozumím… Říkala jste, že se vaše oblíbená místa v zahradě mění podle ročních období. Které z nich ale máte nejraději?
Každé období je tady krásné. Na jaře posloucháme ptačí zpěv a pokukujeme po rostlinách, které vykukují ze země. Každý rok je totiž zahrada úplně jiná, nové květiny, které sem zalétly s vysemenily se, jiné se zase neobjeví, a tak je každý rok překvapení, co vlastně vyroste.
Sázíme zeleninu do skleníku a těšíme se, co se nám další rok podaří vypěstovat. V létě ujídáme plody, které se nám podařilo vypěstovat. Řádíme s dětmi na zahradě, koupeme se a grilujeme, užíváme krásného počasí. Na podzim na zahradě vyřezáváme s dětmi dýně, hrajeme si v listí a pouštíme draky. No a v zimě zase na zahradě stavíme sněhuláky a koulujeme se.
