Jaké to je starat se o zahradu pátého nejnavštěvovanějšího zámku v České republice?
Jedná se o krásnou, i když náročnou práci. Je to velice rozsáhlý soubor prací, který nemá konce. Park má svůj historický vývoj a nelze v něm libovolně cokoli měnit.
Máme udělanou mapu a soupis pravidelné údržby. Těm se intenzivně věnuji, jedná se o pravidelnou péči. Pak se k tomu ale přidávají plochy, které renovujeme nebo zkrášlujeme. Nápady na podobnou úpravu těchto ploch přicházejí jednak od vedení, ale přináším je i já osobně. Následně se pak domlouváme ohledně priorit.
Není to ale o tom, že bychom si sázeli, kde nás, co napadne. Zámecký park podléhá i dozoru Národní památkové péče, protože je památkově chráněn. Dále pak svoji úlohu v zámeckém parku hraje pan David Kučera, který se podílí na stálém dlouhodobém dohledu nad vývojem parku, co se týká vzrostlých dřevin v parku a jejich uspořádání. On je odborný dohled, dozor.
Jak se vybírají rostliny do zámeckého parku?
Na zámku Loučeň se jedná o přírodně krajinářský park, který má svoje pravidla. Pokud je někde místo nebo uhyne rostlina a je potřeba ji nahradit, vybereme rostliny, které se sem hodí tak, aby naplňovaly ráz parku a krajiny, tak jak byl navržen. Menší plochy doplňujeme, uchováváme a obnovujeme sami průběžně, protože tam je výběr rostlin daný.
Ovšem velkou roli hraje park sám. Přestože vybereme rostliny, které takto odpovídají charakteru parku, nemusí se jim zde dařit, a neujmou se. Je to i o tom, že je zde písečné podloží, velmi suché. Proto i když by se nám i něco líbilo, nemusí se dané rostlině tady dařit. Je to skutečně extrémní místo. Ne vždy se dá s danou krásou pracovat. Ale každá květina je krásná a dá se z ní vyčarovat nádhera. Tedy ráz parku se snažíme zachovat, ale zároveň přizpůsobit novým podmínkám, jako je zvyšující se sucho v létě. Přestože tento trend řešíme závlahou, některé rostliny se i přes veškerou naši snahu neujmou. Tomu se pak musíme přizpůsobit.
Kolik lidí se o něj stará?
Celkem se na práci v parku podílí i údržba zámku tedy 5 lidí, co se týká průchodnosti cest, spadaných větví, aby byly všechny labyrinty v pořádku. Pak jsem to já a pan Kučera, ale ten hraje víceméně konzultační roli. Co má ale výhradně na starosti je údržba Buksusového a tisového labyrintu. Má na starosti jeho odborný řez, já pak dohlížím na péči o postřiky, ochranu proti škůdcům…. Jedná se o práci poměrně náročnou, protože střední a jižní Evropa bojuje se škůdcem, který požírá buksusové porosty. To je naše noční můra. Na mnoha místech již buxusy proto nahradili jinými rostlinami.
Okolo roku 1900 se o zahradu staralo 60 lidí, zahradníků, jednalo se o celé rodiny z Loučeně a okolí. V té době zde ještě fungoval i skleník, kde se pěstovaly kamélie, to dnes již není. Ty se zde přestaly pěstovat po 2. světové válce s odchodem Thurn Taxisů.
Rozdíl v počtu osob starajících se o zahradu tehdy a teď je poměrně jasný. Tehdy nebyla k dispozice taková mechanizace jako dnes. Vše se dělalo ručně. Každopádně i my bychom uvítali další ruce. Práce v zámecké zahradě by klidně uživila ideálně i 15 zahradníků na plný úvazek.
V zahradě, respektive parku, je několik labyrintů. Proč právě ty a jak vznikaly?
V zámeckých zahradách na Loučeni vzniklo jedinečné labyrintárium – světový unikát. S myšlenkou takto park upravit přišla jeho současná majitelka paní Kateřina Šrámková. Jeho projektantem byl Adrian Fisher z Velké Británie, autor absolutně nejvíce novodobých realizací labyrintů a bludišť na světě. Původní záměr pro labyrintárium byl ten, aby byl park obohacen o novou estetickou hodnotu, de facto instalaci exteriérových prvků, která by návštěvníkům přiblížila koncept labyrintu. Již první měsíce po otevření ukázaly, že tento prvek je pro návštěvníky velice přitažlivý fenomén a že jej vnímají nikoliv jako pouhý exponát, ale jako interaktivní prvek a nalézají v něm radost z hledání, putování a nalézání. Zejména děti intuitivně cítí energii, která se v labyrintech vytvořila, přirozeně zrychlí a začnou utíkat ke středu. Je potřeba říct že do otevření zámku Loučeň veřejnosti, tedy do roku 2007 nepatřila tato destinace mezi památky, které by byly otevřeny veřejnosti. Objekt sloužil ministerstvu dopravy jako školicí centrum. Celá myšlenka Labyrintária je ojedinělá. Je za ní velké množství lidí a práce.
Jaké labyrinty mohou návštěvníci vyzkoušet?
Celkově je na zámku Loučeň a v jeho zahradách k vidění dvanáct labyrintů a bludišť. Tvoří tak největší Labyrintárium Evropy. Například díky Prstovému labyrintu si budete připadat jako u IL LABIRINTO – v Cathedrale di san Martino v italské Lucce. Návštěvou loučenského Kamenného labyrintu se zase můžete přenést k The Bewarea Labirinth – Yzerfontein v Jižní Americe. Tisové bludiště je vystavěno v podobném duchu, jako je IGGARTEN Schönbrunn v Rakousku.
Místo díky nim nabývá určitou mystickou až tajemnou atmosféru. Historicky vznikaly labyrinty vždy na místech se zvláštní energií. Uprostřed labyrintů mohou návštěvníci navíc také využít všechny louky k občerstvení se. Ve všech koutech zámeckého parku si lze připravit piknik. Buď svůj vlastní, ze zásob s sebou donesených, nebo lze využít Piknikové koše, které máme nachystané v několika variantách včetně vegetariánské, romantické nebo rodinné tak, aby si každý užil dne nic nedělání naplno.
Skoro by se mohlo zdát, že v zimě nemáte tolik práce, ale to je asi nesmysl, že?
Ano, tak trochu je. V zimě se v tomto oboru zaměřujeme hlavně na prořezávky. V části přírodně-krajinářského parku jsou to prořezávky jak stávajících keřových skupin, tak hlavně odstraňování náletů. Tedy mladých dřevin, které vyrostly samovolně na místě, kde je nechceme. Například rostliny ze semen javorů.
Poslední tři roky pak intenzivně odstraňujeme uhynulé dřeviny, protože velká sucha se na tomto procesu velice podepsala. Jedná se především o borovice, modříny a smrky, celkově o zhruba 150 stromů. A za ně pak přichází náhradní výsadba, která probíhá po celý rok. Nejvíce se sází na jaře a na podzim. Ale rostliny i stromy lze sázet i v průběhu roku. Zámek Loučeň navíc nabízí službu pro firmy nebo svatby, kdy zájemcům předložíme prostor a možnost výsadby konkrétních rostlin, stromů, a ti pak mohou vysadit pamětní strom – na svoji svatbu, teambuilding, povýšení, úspěch. Za 13 let, co na zámku pracuji, jsme se dostali na číslo 45 vysazených stromů na základě této služby. Je o to velký zájem.
Dále pak se v zimním období zpracovává palivové dřevo. Udržují se cesty, doplňuje se štěrk, opravují se popisky rostlin a zábradlí. I toto je práce pro zahradníka. A také servis a údržba závlahového systému, zcela samostatnou kapitolou jsou trávníky. O ně se staráme až do prosince, kdy probíhá poslední sekání. V lednu a únoru probíhá hnojení. Každá travnatá plocha má svoji péči, podle toho, kde s nachází. Vše potřebuje svoji specifickou péči.
Jaké místo v parku máte nejraději?
Jedná se o dolní část pod zámkem, která spadá do volné přírodní krajinářské. Je to oblast u dvou rybníků, studánky, a rakovny – za Thurn taxisů se zde chovali raci. Dnes zde již nejsou, ale voda ze studánky protéká dál. První dva roky jsem zde strávil mnoho času. Jednalo se o poměrně zarostlou část, ze které jsem vykřesal malebnou krajinu. Je tady krásný platan, jilm, javor a řada samostatných vzácných dřevin.
Co je v parku nejvzácnější?
Torzo liliovníku, byl největší ve střední Evropě. Před třemi lety ho srazila bouřka. Zbyl pětimetrový kmen a jedna větev kvete. Jedná se o zahradnickou raritu.
